No pravda, mnoho optimismu a logiky z dnešního titulku nevyplývá, ale máme-li ryby v akváriích v pořádku a bez infekce, vše se zdá hned přijatelnější. Rád bych upozornil na jednu důležitou věc, která úzce souvisí právě i s dnešním titulkem. Prožili jsme chladné jaro a zřejmě si prožijeme i ne zcela horké léto. Snad tedy vyjde alespoň teplý podzim, ale to je pouze můj odhad. Nerad bych konkuroval našim meteorologům, ale v akváriích to je prozatím znatelné. A proč se o tom zmiňuji? Správně uhodl ten, který pomyslel na zahradní rybníčky.
POZOR! Opatrně při podávání potravy. Při takovém ochlazení ryby omezují příjem potravy a zbylá potrava by zcela zbytečně a zhoubně zbývala na dně. Co to může zapříčinit? Zelenající voda, úbytek kyslíku, vyčerpávání ryb a tím i oslabení jejich imunitního systému, zákaly a změna chemických hodnot vody. To je vždy varující a velmi nebezpečné! Začne-li ve Vašem rybníčku zelenat voda, vzpomeňte na množství potravy, kterou mnohdy denně sypete svým miláčkům do rybníku s tím, že jim děláte dobře. Může to mít ale zcela opačný efekt.
Vzkaz pro pana Tomáše: napište si do vyhledávače nad články Aponogeton ulvaceus a vyhledejte článek. Shodou okolností jsem právě minulý týden dělal sběr letošních semen a zrovinka dnes jsem objevil první klíčky. A ještě jedna zajímavost…psal jsem o tom již mnohokrát, jak Aponogetony, tak Barclaye se v letošním roce opozdily a kvetou o poznání později. Ač mají v akváriích vytvořené potřebné podmínky, stejně „poznají“, že se teplo venku opozdilo a tak si daly na čas.
V minulém článku jsem se zmiňoval o dekoraci pro akvária. Psal jsem též odpověď na dopis, ve kterém jsem byl dotázán, zda je dobré pokrýt celé dno štěrkem, nebo nikoliv a jaký má význam nepokrývat přední partie dna štěrkem. Na první pohled je to dotaz laika a nemá až tak velký význam, ale když jsem se dal do psaní, došlo mi, že mnoho začínajících akvaristů může mít právě s tímto v budoucnu problém. Budete-li se zajímat o více podrobností, vyhledejte si články o zakládání dna v historii Článků.
Problém zakládání dna je v tom, že třeba i zručně a nápaditě vymodelované dno se po krátké době provozu akvária tak jako tak zarovná do jedné roviny a zajímavá zákoutí a různé jeskyňky zaniknou. Dobrou možností jsou kameny a trochu lepidla, které používáme právě na lepení akvárií. Ještě před zakládáním dna kameny očistíme a nepatrným množstvím lepidla je přichytíme ke dnu. To nám skýtá možnost modelování dna, jehož tvar vydrží bez problémů i letitý provoz. Důležitý je plánek a nápaditost. Z kamenů je dobré ohraničit různé kapsy či vyvýšeniny, do kterých později vsadíme rostliny. Vrstva štěrku v takových kapsách je mnohonásobně vyšší, než v běžném dně a tak je dobré zajistit průchod vody a tím i okysličování větších vrstev štěrku. Hluboko pod dnem by totiž za nějaký čas mohlo dojít k nadměrné tvorbě amoniaku a ten je, jak známo, ve větší koncentraci pro akvarijní prostředí velmi toxický.
V předních partiích dna se ale ponechává pruh tak alespoň deseti centimetrů, kde se dno štěrkem pouze „pocukruje“. Tato nepatrná vrstva štěrku zaručí dobrou manipulaci při odkalování zbylé potravy a zároveň zakryje nevzhledné dno. Do předních partií takto zařízeného akvária se totiž stahují všelijaké nečistoty a kal, je potom jednoduché se ho odkalením zbavit. Postačí tedy dva až tři centimetry štěrku. Zadní části dna by se měly postupně zvedat v konečné podobě třeba až na hladinu, to je pouze na fantazii tvůrce akvária. Takto plastická dekorace bývá velmi zdařilá, ale zabere také poměrně dosti místa a tak se hodí spíše do větších akvárií.
„Sladkovodní“ jehly (Syngnathus pulchellus) – Syngnathidae (jehlovití)
Opravdu existují a jsou to velmi zajímavé ryby se správným českým názvem – jehla malá. Výskyt stručně: západní rovníková Afrika. Připomínají spíše žížalu, ale podíváte-li se blíže, zjeví se Vám v plné kráse, hlavně samečci, a po čase jí přijdete jistě na „chuť“. Říká se jim sice sladkovodní, ale bez přidání mořské soli nebudete mít v chovu velký úspěch. Zajistíte-li ale dostatečnou vodivost vody, 3 500 – 4 000 µS, budou spokojené a za krátký čas se dočkáte i potomstva. Bez problému se dají odkrmit Artemií a i dospělci ji požírají s velkou chutí.
Jehla malá vyžaduje živou a rozmanitou potravu. Je sice možné krmit výhradně Artemií, ale nebudete mít zdaleka takové úspěchy s chovem i odchovem, než když se postaráte o jinou živou potravu, například nauplie zooplanktonu, nebo dospělce z rodu Cyclops či malé druhy dafnií. Je velký omyl, že se tyto jehly u nás chovají krátce a dokonce jsem vyslechl od prodávajícího na burze, že je to novinka. Tuto jehlu jsem choval již před třiceti léty a zrovna tak i rozmnožil.
Jehla malá není sice běžným obyvatelem akvárií, ale není to z toho důvodu, že by se v akváriích nedala rozmnožit. Jen je potíž s vytvořením vhodného prostředí a zajistit pro ni vhodnou a rozmanitou stravu. Velkou zajímavostí je její odchov, o který se stará sameček od nošení jiker ve vaku, do kterého si jikry ukládá po výtěru, až po vypuštění již soběstačného potěru. Bere na sebe tak vlastně celou odpovědnost za potomstvo.
Dovolte mi jednu důležitou zkušenost s jinak mírumilovnými rybami, které jsou pro „nosící“ samce velmi nebezpečné. Je to potěr Ancistrusů! Přidával jsem potěr těchto jinak neškodných ryb k nosícím samcům z důvodu úklidu dna a zjistil otřesnou věc. Poněkolikáté se mi totiž přihodilo, že jsem našel na dně akvária uhynulého samce jehel, který měl pohmožděný vak, a nešlo mi na rozum, kde je potěr, nebo alespoň ještě nevylíhnuté jikry? Myslel jsem tenkrát, že jikry pozřely potěry Ancistrusů až po uhynutí samce. Opak byl pravdou. Jednou při noční prohlídce akvárií jsem byl svědkem toho, jak asi tak třícentimetrový Ancistrus doslova vyžírá vak ještě žijícího samce jehly.
Přeji tedy všem, kdo se pustí do chovu těchto nádherných ryb úspěch a hlavně mnoho trpělivosti. Jistě se Vám vyplatí!
0 komentářů