Tvarové standardy Poecilia reticulata.
Jak jsme si již uvedli v předchozím pojednání, tak paví očko je rybka s obrovskou variabilitou. Tato variabilita se týká jak barev, tak i tvaru ploutví a protože člověk bývá v některých případech i tvor pořádkumilovný, tak vznikly standardy gupek, podle kterých dochází k hodnocení vystavovaných soutěžních kolekcí…
1/ Varianta základní – kruh:
Tato varianta je nejvíce podobná přírodním, divokým formám Poecilia reticulata a své místo mezi chovateli začíná mít až posledních letech. V dřívější době nebyla formou příliš oblíbenou. Ocasní ploutev je kruhovitá a průměr této ploutvičky musí být polovinou délky těla, dále musí dosahovat minimálně nejvyšší výšky těla. Délka ocasní ploutve představuje 1/2 délky těla. Hřbetní ploutev může být zaoblená a dosahuje k násadci ocasní ploutve.
2/ Varianta protažená – kopí:
Jedná se a jednu z nejatraktivnějších, avšak také nejméně rozšířených forem, protože v důsledku delších ploutví narůstá do delších rozměrů i gonopodium, chov této formy bývá dosti problematický. Ocasní ploutev je ve tvaru kopí, nebo plaménku a v polovině ploutve se kruhovitě rozšiřuje. Její výška musí dosahovat 1/2 délky těla. V druhé polovině se ploutev zužuje do hrotu a její délka by měla být 4/5 délky těla. Hřbetní ploutev je prodloužená do hrotu a a zasahuje do 1/3 ocasní ploutve.
3/ Varianta hranatá – rýč:
Jedná se o velmi oblíbenou variantu se stejným genetickým základem jako forma základní. Ocasní ploutev je hranatá, zakončená hrotem, tvar ploutve připomíná šestiúhelník. Poměr délky k výšce je 10/8, nejmenší výška dosahuje nejčastěji výšky těla a délka se rovná polovině délky těla. Hřbetní ploutev je zašpičatělá a sahá do cca 1/3 ocasní ploutve.
4/ Varianta lyrovitá – lyra:
Velmi oblíbená varianta, která se výrazně podobá a občas i zaměňuje s variantou „dvojmečík“. Je možné, že obě formy mají stejný, nebo alespoň velmi podobný genetický základ. Ocasní ploutev je oválná a horní a spodní paprsky jsou šavlovitě prodlouženy. Jejich délka představuje 4/5 délky těla a výška má dosáhnout poloviny délky těla. Hřbetní ploutev je prodloužena do hrotu a směřuje směrem vzhůru. Sahá do 1/2 ocasní ploutve.
5/ Varianta horní mečík:
Forma, která je méně často chována u nás v České republice, ale velké oblibě se těší zejména u akvaristů z Německa a Rakouska. Díky menším ploutvím nebývá chov této formy gupek výrazně náročný. Ocasní ploutev je oválná s horními paprsky prodlouženými do mečíku. Vrchní hrana ocasního meče je souběžná s osou těla. Celková délka je cca 6/5 délky těla, nejméně by však měla být 4/5 délky těla. Hřbetní ploutev je zašpičatěla a je rovnoběžná s osou těla. Sahá do 1/3 ocasní ploutve.
6/ Varianta dolní mečík:
Jedná se asi o nejstarší tvarovou formu Poecilia reticulata. Její historie sahá až do čtyřicátých let minulého století. Je to forma, která je díky známé variantě Japan blue, široce rozšířena mezi akvaristickou veřejností a patří mezi nejméně náročné. Ocasní ploutev je oválná s mečíkovitě prodlouženými spodními paprsky, které svírají s osou těla úhel 10 – 15. Délka ploutve s mečíkem je stejná, jako délka těla. Hřbetní ploutev je rovnoběžná s osou těla, na konci je zašpičatělá a dosahuje do 1/3 ocasní ploutve.
7/ Varianta dvojitý mečík – dvojmečík:
Jedná se o nejčastější variantu, která v chovu většinou nepřináší zvláštní obtíže a lze ji doporučit i nezkušeným chovatelům. Ocasní ploutev je oválná, vrchní a spodní paprsky ploutve jsou mečíkovitě prodloužené a svírají mezi sebou úhel 30, nejméně však 10. Jejich délka tvoří cca 6/5, nejméně však 4/5 délky těla. Hřbetní ploutev je rovnoběžná s osou těla, na konci zašpičatělá a zasahuje do 1/3 ocasní ploutve.
8/ Varianta vlajková – prapor:
Je to forma, která je chována je velmi sporadicky. Ocasní ploutev je ve tvaru pravidelného rovnoběžníku, jeho hrany jsou rovnoběžné s osou těla rybky. U kořene je tato ploutev obloukovitá, zatímco ostatní hrany ploutve jsou rovné. Délka ploutve je shodná s délkou celého těla. Výška ocasní ploutve by měla být 2/5 výšky těla. Hřbetní ploutev je zašpičatělá a dosahuje do 1/3 ocasní ploutve.
9/ Varianta šerpová – závoj:
Lehce problematická varianta s minimálním zastoupením v chovu. Ocasní ploutev je obloukovitě vypouklá a dosahuje maximální šířky v cca 3/4 své délky. Ohraničení zadní hrany ocasní ploutve je vyduté. Délka představuje 4/5 délky těla, nejméně však 1/2 délky těla. Šířka oblouku v nejvyšším místě tvoří 2/5 délky těla. Hřbetní ploutev je zaoblená a zasahuje do 1/3 ocasní ploutve.
10/ Varianta vějířová:
Tato varianta zřejmě dala vzniknout mnohem úspěšnější a rozšířenější variantě triangl. Varianta vějíř měla na konci širokou a obloukovou ocasní ploutev, což je však z dnešního hlediska bráno jako chyba. Ocasní ploutev by měla být ostře zakončena, což se však v reálu dějě velmi vzácně a spíše nahodile. Ocasní ploutev je trojúhelníkového tvaru, hrany svírají s tělem úhel 35, její délka představuje 4/5 délky těla a hrany jsou rovné. Hřbetní ploutev je štíhlá, prodloužená do špičky a sahající do 1/3 ocasní ploutve.
11/ Varianta trojúhelníková – triangl:
Jedná se o velmi oblíbenou a jednu z nejkrásnějších a zároveň jednu z nejčastěji chovaných forem, přesto, že se jedná o formu hůře chovatelnou. Ocasní ploutev má tvar rovnoramenného trojúhelníku, jehož hrany svírají s tělem úhel 70. Délka představuje 4/5 délky těla a hrany jsou rovné. Hřbetní ploutev je široká, zaoblená a sahá do 1/3 ocasní ploutve.
Ilustrace : Eliška Brabcová
Použitá literatura : Živorodky – Norbert Dokupil
0 komentáøù