V jednom z předchozích článků jsme si přiblížili jednu z nejikoničtějších cichlid vůbec a sice Skaláru amazonskou. V dnešním článku se blíže podíváme na další ikonu akvaristiky z říše jihoamerických cichlid – terčovce. Král Amazonie, nebo třeba králové akvarijních ryb, to jsou některá ze jmen, kterými jmenují terčovce jejich obdivovatelé, kterých je na celém světě obrovské množství.
K velké oblibě těchto nádherných ryb přispívá i jejich barevná variabilita, která zajistila, že oproti přírodně vybarveným formám je i velká spousta forem vyšlechtěných, které hrají všemi barvami a nejrůznějšími kresbami, které mohou být na hony vzdálené od vzhledu původních, přírodních populací těchto impozantních ryb.
Ve své domovině žijí terčovci v Jižní Americe, v povodí nejvodnatější a nejdelší řeky světa – Amazoce a v jejich přítocích, např. v řekách Rio Jari, Rio Manacapuru, Rio Branco, Rio Xingu, Rio Tapajos, ale i v mnoha dalších.
První doložený odchyt terčovců byl proveden již v roce 1833 Johannem Nattererem na řece Rio Negro, nicméně k prvnímu vědeckému popisu došlo až o sedm let později Jacobem Heckelem jako jeden jediný druh Symphysodon. O dlouhých 64 let později, v roce 1904 došlo k ustanovení nejprve poddruhu Symphysodon discus var, aequifasciatus (Tefé, Santarem), později to byl již samostatný druh, do kterého zařadil Jacques Pellegrin všechny další zástupce terčovců, kteří se vzhledem lišili od Symphysodon discus. V roce 1960 provedl Dr. Leonard Peter Schultz revizi rodu Symphysodon, kde bylo opraveno tvrzení J. Pellegrina a Symphysodon discus var aequifasciata byl ustanoven jako samostatný druh Symphysodon aequifasciatus. Aby byly rozděleny další barevné varianty terčovců, přibyly k Symphysodon aequifasciatus ještě další dva nové poddruhy a tím vznikly celkem tři. Kromě Symphysodon discus to byly ještě Symphysodon aequifasciatus aequifasciatus – terčovec zelený, Symphysodon haraldi – terčovec modrý, Symphysodon axelrodi – terčovec hnědý. Toto rozdělení bylo platné až do roku 1986, kdy Sven Kullander neuznal tyto tři poddruhy Symphysodon aequifasciatus, ale uznal pouze dva bez poddruhů a to sice Symphysodon discus a Symphysodon aequifasciatus.
V nejnovější revizi z roku 2006 a 2007 za použití nejnovějších genetických poznatků, došlo k ustanovení těchto druhů :
– Symphysodon discus ( Heckel, 1840 ) – terčovec pravý, terčovec červený
– Symphysodon aequifasciatus ( Pellegrin, 1904 ) – terčovec zelený
– Symphysodon haraldi ( Schultz, 1960 ) – terčovec modrý a hnědý
Terčovec, též discus, jak už nám název napovídá, má tělo typicky diskovité, ze stran zploštělé a v ideálním případě i značně vysoké. Plně vyvinutí a dobře vzrostlí jedinci mohou dosahovat v dospělosti délky až 20cm. Jsou to ryby společenské a vyhovuje jim chov ve skupinách o minimálním počtu 5, ale lépe 6 a více jedinců. Jak už jsme si v našich článcích napsali několikrát, tak poučka „čím větší, tím lepší“ platí u akvária pro terčovce dvojnásob. Minimální velikost pro chov discusů je : délka 120 cm, šířka 50 cm a výška 50 – 60 cm. Ideální je počítat 50 litrů akvarijní vody na jednoho terčovce.
Ryby jsou to teplomilné, takže minimální teplota pro chov je 26 °C – 27 °C, lépe však 28 °C – 30 °C. Samozřejmostí je perfektní filtrace, voda musí být bez dusitanů a jen s minimem dusičnanů, s vodivostí do 100 mikrosiemens a pH 4,5-6. Domestikované ryby již nevyžadují tak nízké hodnoty a navykly si již na vodu tvrdší a ne tak kyselou.
Terčovec je klidná ryba, která nemá ráda přesvětlené nádrže a raději vyhledává stinná místa. I přes kvalitní filtraci musíme dbát na pravidelné výměny vody s odkalováním. Terčovec nemá dokonalé trávení, proto je lépe odkalovat v častějších intervalech, nejlépe jednou týdně.
Krmení ryb musí být kvalitní a pestré, bohaté na bílkoviny. Často diskutovanou otázkou bývá krmení hovězím, nebo drůbežím srdcem. Odpůrci argumentují tím, že je to strava nepřirozená, jeho zastánci naopak tím, že nutriční hodnota je vysoká a terčovci po něm rostou a dobře prospívají. Pravda bude na obou stranách a akvarista musí sám zvážit, jakou možnost zvolí. Ideálním krmivem jsou živé, nebo mražené dospělé žábronožky solné, koretry, krill, nebo černé komáří larvy a vše je dobré doplnit kvalitním vločkovým, nebo granulovaným krmivem pro terčovce. Zde se perfektně osvědčily vločky Dajana Artemia flakes, nebo Dajana Discus plus a granulky Dajana Discus gran, které terčovci s chutí přijímají.
Vhodnými spolubydlícími do společenských nádrží k terčovcům jsou tetry ( např. Cheirodon axelrodi – Neonka červená, Hemigrammus rhodostomus – tetra červenoústá ), pancéřníčci ( Corydoras sterbai – pancéřníček Štěrbův, Corydoras adolfoi – pancéřníček Adolfův ), někteří krunýřovci, nebo drobné cichlidky zejména rodů Apistogramma, nebo Mikrogeophagus.
Terčovci se v případě dobré péče vytírají podobně jako skaláry na pevný podklad ( listy, kameny ) umístěný svisle, nebo šikmo a vytváří rodinu – o výtěr se příkladně starají oba rodiče. K vykulení plůdku dojde zhruba za 3 dny od výtěru a za další 3 dny se potěr rozplave. Pokud je vše v pořádku, tak jako první krmivo slouží mladým rybkám sekret z těl obou rodičů, který mladé rybky ozobávají. Po cca 5 – 6 ti dnech můžeme začít přikrmovat mladé rybky čerstvě vylíhlou žábronožkou solnou.
Při plánovaném chovu terčovců je třeba mít na paměti, že přírodní formy patří do rukou pouze velmi zkušeným akvaristům a ani chov vyšlechtěných a méně náročných forem není v žádném případě pro začátečníky. Chovatelé jakékoliv formy terčovců by měl mít značné zkušenosti s dlouhodobým chovem méně náročných ryb a musí mít pro ryby již určitý „cit“.
I přesto, nebo právě proto, že terčovec je ryba náročnější, tak její chov přináší spoustu potěšení.
0 komentáøù