Tato krásná, vděčná a nenáročná rybka je téměř ideální rybkou pro začínající akvaristy, kteří mají zájem o chov cichlid. Jedná se o menší druh, kde samci dorůstají do velikosti 7 – 8 cm a samičky pouze 4 – 5 cm. U Akarek zelených je výrazný pohlavní dimorfismus. Samice jsou, tak jak již bývá u těchto rybek zvykem, odlišně zbarveny. Jsou převážně hnědo-šedé se žlutavým bříškem a boky. V době tření a následné péče o potěr jsou překrásně zbarvené, téměř jakoby na jejich bocích byla nakreslena šachovnice. Samci mají protaženější ploutve a v těle jsou zavalitější s olivově zelenou, až kovově modro-zelenou kresbou po celém těle, procházející až do hřbetní ploutve. Na každé šupince má samec malou, trojúhelníkovou, tmavě hnědou skvrnku. Nejvýrazněji bývá vybarvený nejdominantnější samec. Ostatní samci se maskují a mají vybarvení podobné samicím.

Vnitrodruhová agresivita mezi samci vlastního druhu a mimo období tření není nijak dramaticky velká a dominantní samec se obvykle spokojí se zahnáním slabšího soka a k dalším atakům zpravidla nedochází.

 V přírodě se Akarka zelená vyskytuje v severní části Jižní Ameriky. Najdeme ji ve vodách v Guyaně, Surinamu, Venezuele, Kolumbii a Bolívii, kde se vyskytuje v menších potocích a říčkách, které protékají otevřeným pralesem. Tyto toky bývají hustě zarostlé ponořenými rostlinami a skýtají tak rybkám dostatek úkrytů před všudypřítomnými predátory. Na tuto skutečnost bychom neměli zapomínat při zařizování akvária pro Akarky a nabídnout jim tak nádrž dostatečně členitou s možností mnoha úkrytů.

 Díky tomu, že oblast výskytu je velmi široká, tak jsou rybky zvyklé na různé typy vod. Obývají vodu jak čirou, tak i bílou a černou. Na mnoha místech bývá voda velmi měkká a kyselá, přesto lze rybky, které již pocházejí z akvarijních odchovů, chovat ve vodě polotvrdé s neutrálním pH, nižší hodnoty však rybky s radostí uvítají. Teplota pro chov je relativně nízká, rybkám vyhovuje teplota mezi 22 – 24 C.

 Při zřizování akvária pro tyto ryby, dbáme na sociální zvyklosti těchto ryb. Přestože nejsou vzrůstem příliš velké, tak zejména samci si mezi sebou udržují znatelný odstup, takže je lépe volit chov buď jednoho páru, nebo tzv, harémový chov, 1 samec a 2 – 3 samice. V případě, že chceme chovat více samců je třeba zvolit větší akvárium, alespoň 200 litrů s dostatkem kořenů, nebo kamenů, tak aby byla nádrž dostatečně členitá z důvodu „optického“ oddělení samců.

  Jsou to rybky klidné a vhodné do společenských nádrží, ostatních rybek přiměřené velikosti si mimo období tření téměř nevšímají.

 Ideální potravou pro Akarky zelené je plankton – Buchanka (Cyklop), Perloočka (Dafnia), larvy komárů i pakomárů, Žábronožka solná (Artemia salina), vše ideálně živé, popřípadě mražené. Nepohrdnou ani kvalitním sušeným krmivem, ať už granulovaným, nebo vločkovým. Vhodným doplňkem a zpestřením mohou být lyofilizované nitěnky, které se po přilepení na sklo akvária stávají dlouhodobějším zdrojem potravy.

 Akarky zelené se v akváriu vytírají velice ochotně a bez nutnosti zvláštní stimulace. Připravená samička se „obleče do svatebních šatů“. Její tělesné zbarvení se změní z hnědo-šedé barvy na výraznou a kontrastní šachovnici. Samec jí připlouvá naproti, roztahuje skřele a ploutve a zároveň zvýrazní své zbarvení. V tento moment jsou tyto rybky snad nejkrásnější a podívaná na ně musí potěšit srdce každého milovníka přírody. Samice poté najde místo, které se jí zdá vhodné pro nakladení jiker a proběhne samotný výtěr. Po vytření zůstává samice nad snůškou, kterou příkladně opatruje. Čistí je tlamkou a ploutvemi neúnavně přivádí čerstvou vodu. V této chvíli již není sameček vítaným společníkem a je nemilosrdně odháněn. Tyto agresivní výpady vůči samci začínají již od vzdálenosti cca 15 cm od snůšky a jsou více než důrazné. Rybky ostatním druhů nejsou odháněny tak silně, jako samec, popřípadě jiná samice vlastního druhu. V nemálo případech se stalo, že samice dokázala samce v menším prostoru zabít, samec totiž na svoji ochranu zásadně nepoužívá svoji výraznou tělesnou převahu. Z tohoto důvodu je lepší v menších akváriích samečka odlovit. Po vylíhnutí mladých rybek, což obvykle bývá 2 – 3 den je samice přenese na zvolené místo, kde je dál hlídá před okolním světem. Za dalších 4 – 5 dnů se potírek postupně rozplave a vzorná matka je dále střeží, ale zároveň je začíná „vodit“ po akváriu. Mláďata ji následují a pečlivě poslouchají její pokyny, které jim svým postavením těla a zabarvením dává najevo.

 V případě, že se chceme pokusit o cílený výtěr s co největším počtem mladých potomků, je nejjednoudušší po výtěru ve společenském akváriu kámen s jikrami a samicí přemístit do zvláštního, samostatného akvária, kde samice nebude rušena samcem vlastního druhu, a  ostatními obyvateli. Takové akvárium může mít jen několik litrů, bohatě postačuje 20 litrů, avšak voda v něm by měla být shodná s vodou z původního prostředí. Akvárium může být založeno velmi stroze, akvarijní štěrk není nutností, naopak holé dno nám umožní lepší hygienu nádrže při odsávání nečistot. Vhodné je použít trs rostlin (Microsorium, Cryptocoryne, Anubias) pro pocit bezpečí a vzduchový filtr k zajištění dobré kvality vody v nádrži. Po rozplavání je třeba ihned krmit čerstvě vylíhlou Žábronožkou solnou (Artemia salina), nebo drobným planktonem. Rybky rostou, při dobrém krmení rychle a proto je brzy přelovíme do větší nádrže, abychom jim dopřáli dostatek prostoru ke zdárnému růstu.

 Akarka zelená je krásnou, drobnou cichlidkou, se kterou začínalo velké množství akvaristů, přesto, nebo právě proto, si zaslouží naši pozornost a přízeň i do dalších let.

Další zástupci rodu Nannacara jsou:

Nannacara aurocephallus – Allgayer 1983 – Akarka zlatohlavá

Nannacara quadrispinae – Staeck, Schidler 2004 – Akarka čtyřpruhá

Nannacara taenia – Regan 1912 – Akarka trpasličí

Tyto rybky jsou v nádržích chováni jen zřídka.