V dalším článku o Jihoamerických cichlidách budeme po početném rodu Apistogramma, pokračovat neméně zajímavým rodem Mikrogeophagus.

Rod Mikrogeophagus se skládá pouze ze dvou zástupců a sice z Mikrogeophagus Ramirezi (Cichlidka ramirezova) a Mikrogeophagus Altispinosus (Cichlidka vysokoploutvá).

Známějším a oblíbenějším druhem tohoto rodu je M. Ramirezi (Cichlidka Ramirezova). V akváriích je tato nádherná rybka chována od poloviny minulého století. Původem pochází z Jižní Ameriky, z povodí Orinoka v Kolumbii a Venezuele.

Samec Cichlidky Ramirezovi může v dospělosti v plné velikosti dorůstat až 7 cm, samice jsou menší, okolo 4 cm. Rybky jsou ve své původní formě duhově zbarvené a doslova září barvami. Konce ploutviček jsou u samců lehce zašpičatělé a prodloužené, u samic naopak oblé a kratší. Samičky mají též viditelněji do červena zabarvenější břišní partie.

V současnosti je známo více barevných forem, z nichž nejznámější jsou : “Asia”, “Blue”, “Gold”, “Black” a “Red Gold”.

Přestože je Cichlidka Ramirezova velmi oblíbenou a často nabízenou rybkou, je třeba zmínit, že se určitě nejedná o druh, který je vhodný pro začátečníky. Jedná se o krátkověkou rybku, která vyžaduje dobře zpracovanou a kvalitní vodu s minimem dusíkatých látek, s obsahem dusičnanů do max. 15 mg/l a neměřitelnými dusitany, s pH od 6 do 6,5.

V přírodě se vyskytují ve vodě měkké, o celkové tvrdosti do 2°N a nízké vodivosti do 50 mikrosiemens/cm. Je pravdou, že v akváriu si rybky již zvykly na hodnoty vyšší, ale nemělo by se jednat o rozdíly velké. Teplotu vyžadují vyšší , 26 °C je minimum. Lépe se jim daří v teplejší vodě 27-29 °C. Pokud tyto parametry nemůže akvarista “Ramirezkám” nabídnout , nelze počítat s úspěchem v chovu.

Ve své domovině se ryby vyskytují i v oblastech s tzv. černou vodou (blackwater), takže přídavek huminových látek do akvarijní vody rybám vyloženě prospěje. Skvělě se osvědčil  přípravek Dajana Amazon.

Jejich preferované krmivo je živé  –  cyklop, dafnie, larvy komárů a nitěnky. Poměrně dobře přijímají také krmivo mražené – patentka, koretra, žábronožka a kvalitní sušené, buď vločkové nebo granulované.

Cichlidka Ramirezova není obecně příliš náročná na prostor a v případě druhového akvária si vystačí i s relativně malou litráží. Pro jeden pár, nebo trio (1samec a 2 samice) vystačí nádrž o velikosti 40 litrů. Chceme-li se co nejvíce přiblížit podmínkám, které mají rybky ve svém přírodním prostředí, tak na dno použijeme písek jemnější zrnitosti. Samozřejmostí by měl být dostatek kořenů a úkryty vytvářející kameny. Použití olšových šišek, bukového listí, nebo listí mořského mandlovníku (Terminalia catappa) přispívá k dobré pohodě ryb a zároveň vytváří žádoucí jantarové zbarvení vody s přídavkem huminových látek. Filtrace, která zajistí dobrou kvalitu vody s již zmíněným minimem dusíkatých látek je samozřejmostí. Dáváme však pozor na příliš velký proud vody, protože cichlidky obecně nemají v oblibě silné proudění vody.

Tyto rybky jsou klidné a mírumilovné, proto jsou vhodnými společníky i do okrasných akvárií, kde však musíme dbát na dodržení výše uvedeného a kombinovat je jen rybami s podobnými požadavky na život.

Odchov mláďat se může v případě vhodných podmínek povést i v dobře zařízeném společenském akváriu. Samice najde vhodné, klidné místo, jeskyňku nebo plochý kámen, kam začne klást jikry a samec ji následuje a nakladené jikry oplodňuje. O jikry a mladé následně pečuje samice a samec bedlivě střeží okolí se snůškou. Zárodky se vyvíjejí za 4-5 dní, když se začnou líhnout , tak je samice nashromáždí na předem vybrané místo (většinou důlek v písku), kde o ně pečuje až do jejich rozplavání, což bývá za další asi 3 dny. Mláďata je vhodné ihned po rozplavání krmit čerstvě vylíhnutými naupliemi žábronožky solné (A. salina). Po pár dnech již dokáží přijímat i jemný plankton, nebo jemné sušené krmivo. Rybky při vhodném krmení a dobré kvalitě vody rostou velmi rychle a již v cca 5-6 měsících mohou být dospělé.

Druhým zástupcem rodu Mikrogeophagus je Cichlidka Vysokoploutvá – Mikrogeophagus Altispinosus.

Tato rybka je oproti Ramirezi trochu větší. Pochází z povodí horního toku  Rio Madeira v Brazílii a Bolívii (odtud i její anglický název “Bolivian ram”, někdy i “Bolivian butterfly”).

Přestože je tato rybka oproti “Ramirezce” výrazně méně choulostivá (není třeba tak měkká a kyselá voda), tak je její výskyt v akváriích podstatně menší, což je velká škoda.

Samci jsou , tak jak je to běžné u jihoamerických cichlid větší (7-8 cm), samice menší (4-5 cm). Barva těla je zelenožlutá, přes hlavu a oko probíhá tmavý pruh. Další tmavý pruh se nachází pod hřbetní ploutví (samice mají jen skvrnu), zajímavostí je, že dominantní samci mohou mít tyto pruhy dva. Sytost vybarvení je v souvislosti s dobrou péčí o ryby, kvalitou vody i pestrou stravou.

Nároky na chov i odchov jsou velmi podobné jako u Ramirezek, s tím rozdílem, že pro chov postačuje nižší teplota již od 24 °C, voda měkká, až středně tvrdá. Pro odchov již tyto ryby vyžadují teplotu vyšší, alespoň 27-28°C a vodu s pH 6,3 – 6,5 s vodivostí okolo 100 mikrosiemens.

Přestože se jedná o zřídka chované ryby, je jejich krása i klasické”cichlidové” chování nepřehlédnutelné a zcela jistě by si zasložily výrazně větší pozornost široké akvaristické veřejnosti.