Tak snad konečně přijde to pravé jaro a s ním i teploty nad nulou i v noci. Je to čas velmi příjemný a pro nás akvaristy s venkovními rybníčky tuplem! Ze zimní letargie se probírá vodní život a s ním i ryby. Patřím k těm vyvoleným, kteří mohou na svém pozemku vyrobit jakoukoliv louži či něco, co se podobá rybníčku a umístit do ní nějakou tu čudlu. Z vlastní zkušenosti mohu velmi doporučit!!!

Oživlý rybníček na zahradě je hezká podívaná a hlavně, vytvoříme tak mini biotop, kde budeme moci sledovat mnohé z dění pod vodou. Osobně používám dva bazény s objemem jeden a šest kubíků vody. Abych byl ještě konkrétnější, snažím se mnohá léta odchovat varietu závojnatky, či varietu od závojnatek odvozenou a to takovou, která by bez problémů přežila zimu pod ledem a přitom by byla skutečně ozdobou těchto malých zahradních nik.

Před mnoha lety jsem záměrně křížil importované závojnatky z Japonska s našimi závojnatkami z jižních Čech. Vznikla zajímavá kombinace, kdy jsem ocenil i jejich výdrž přes zimní období. Bylo to takové malé vítězství, kdy jsem si něco vymezil a dokázal tak po několika letech, že to jde. Již několik let ponechávám tyto závojnatky v nadzemním bazénu. Ale s tou chovatelskou dušičkou je to tak, jak to je. Stále jsem nebyl spokojený a tak jsem, i když už dávno ne pracovně aktivní akvarista, každý rok vybral několik desítek jedinců a doufal, že z genů těch mých milášků se ještě něco přeci jen zajímavějšího vyklube. To i z toho důvodu, že mají v sobě japonské geny.

Vezmeme-li v úvahu, že genetický přenos podoby nejrůznějších variet může vzniknout třeba až ze vzdálené generace, tak doufat můžeme stále, že? Ta moje touha je nekonečná, a tak skončím asi až chvílí, kdy skončím sám se sebou, ale v loňském roce se stalo něco velmi zajímavého, na co jsem snad čekal.

Ve vytříděném potěru se objevily dvě zajímavé ryby. Jde o tělo závojnatky, ale s jednoduchou ocasní ploutví. To by až tak nebylo nic zajímavého, ale zbarvení mě uchvátilo. Krvavě rudé robustní tělo s oranžovým nádechem je kombinováno se sytě černými znaky podle hřbetu a v břišních partiích. Ten kontrast je skutečně překrásný. Léta odchovávám závojnatky a těším se z jejich zabarvení, ale tak sytý kontrast jsem ještě neviděl. Vím, že se zbarvení může ještě změnit, ale pokud vydrží ta sytost, bude vyhráno.

Z těch dvou jedinců vznikl pár, ale to není nic zajímavého, protože podle zákonitosti genetiky musím zpětně křížit tyto ryby s chovným párem, tedy s jejich rodiči, a dále podle známého postupu dle vzoru X. Půjde o několik let, ale zkusím to i proto, že už vlastně nikam nespěchám a toto mi dělá velikou radost. Jen abych to ještě stihl…

To vše píšu z důvodu, že není nikdy pozdě, ale přeci jen ti mladší mají daleko větší šanci se dopracovat k vysněným varietám z vlastních odchovů. To si ale budou uvědomovat až v době, kdy přijmou to, že další generace z vybraných jedinců ryb budou připadat v úvahu až po několika letech a tak dále. To bude právě ten čas, kdy si zároveň uvědomí i svůj věk a vztah k jejich práci, jenže v našem oboru prostě pospíchat nelze…

Po zimě se začnou dít ve vodě věci. Začínáme pomalu přikrmovat kvalitní potravou a je nutné zkontrolovat zdravotní stav ryb. Tam, kde není možné ryby snadno odlovit, sledujeme alespoň jejich apetit a zda po těle nemají jakékoliv abnormality. Bílé okrsky, nárůsty plísní a podobně.

Je též dobré vylovit zbytky rostlin a vše organické, co do vody již nepatří. Ovlivňuje to negativně kvalitu vody a tam, kde jí je málo, může rozpad organické hmoty rybám zdravotně ublížit. To samé platí i pro přebytečné zbytky potravy. Pokud začneme zjara krmit příliš brzy, ryby ještě nebudou mít obvyklou spotřebu a zbylá potrava se začne v oteplující se vodě na dně rychle rozkládat a uvolňovat dusíkaté látky.

Dobré je též zvážit, zda neobměnit alespoň část vody v rybníčku za čerstvou, pokud máme tu možnost. A počítejme též s tím, že se začnou ryby brzy třít, ale to je přece ta naše chvíle, ne?

Jiří Růžička

Foto: Moje favoritky ve tření