V minulém článku jsem si troufl popsat dění v akvaristice v době minulé a porovnat ji s dobou současnou. Někdy si dokonce povzdychnu, že se akvaristika stala jakýmsi spotřebním a začasto zbytečně tržním prostředím. To když vidím, co je vše možné koupit v obchodní síti pro akvaristiku a co vše je zcela zbytečné, i když vám to odborní prodavači rádi z jasných důvodů doporučí. Taková je prostě doba. I když pozor, nikterak nebrojím proti dnešní době, ani nabídce zboží v obchodech pro akvaristy. Ten pokrok jistě akvaristiku posunuje k lepšímu, jen těch skutečně „potřebných“ pomůcek, které akvarista potřebuje, je jaksi nazbyt.

Hodně nerad bych byl, aby si kdokoliv myslel, že vzývám doby minulé, ale přeci jen, zkrátka jsme museli myslet více z mnoha důvodů. Když jsme potřebovali topení či osvětlení pro akvária, museli jsme se seznámit alespoň rámcově se zákony elektroniky. Když jsme potřebovali vzduch do akvárií, potřebovali jsme se naučit k tomu ještě něco o mechanice. Když jsme potřebovali potravu, to byla zase oblast poznávání přírody a výskytu planktonu. Když jsme potřebovali později vyrábět krmiva pro ryby, museli jsme se seznámit s jejich nároky a předložit jim současně to, co s chutí pozřely. Když jsme potřebovali další nové akvárium… Když, když, když…

No a k tomu všemu jsme se potřebovali vyznat v objevování teorie o všem tom zatím nepoznaném. Tehdy nebyl internet, ani mobily a tak tohle byla další disciplína, která nás nutila myslet a kombinovat. Píšu o tom všem také proto, že dřívější doba byla doba akvaristiky, která byla na velkém rozmachu a mnozí z nás, kteří se tehdy do této branže pustili, byli známí po celém akvaristickém světě. Dokonce jsme se dostali na přední místa v celosvětovém porovnání. I když jsme strádali v porovnání se západem v technice, alternativní potravě a hlavně v možnosti obstarat si nové druhy ryb, byli jsme jedni z nejlepších a to se vůbec neostýchám napsat!

Stávalo se to též pro to, že se přeci jen nějaké vzácnější druhy ryb dostaly prapodivnými cestami ze západu k nám do akvárií a naši je po nějakém čase dokázali rozmnožit, i když za západními hranicemi ještě dávno ne. Asi by nebylo dobré jmenovat konkrétní akvaristy, protože je pochopitelně všechny neznám a jistě bych i na ty některé, které znám, určitě zapomněl.

Ten zájem nás všech byl veliký a učili jsme se od biologů, ichtyologů, profesních rybářů, a to hlavně z důvodu aplikace hormonů a přizpůsobovali jsme dávky pro akvarijní ryby, tedy velmi nepatrné oproti rybám hospodářským. Chodili jsme na přednášky do Národního muzea, to zajišťovali akvaristické kluby a zvali si mnohé přednášející z odborných škol a nebyli to rozhodně žádní amatéři. Přednášeli nám odborníci z vysokých škol i rybářských učilišť. Veškerá tato setkání byla vždy velmi zajímavá a podnětná pro naši další práci.

K tomu všemu jsme byli aktivní i osobně. Objížděli jsme kolegy po celé republice a nebylo výjimkou, kdy jsme z Prahy navštěvovali kolegy na Moravě a pamatuji, že jsem jezdil též do Ostravy, kde byla velmi dobrá „líheň“ akvaristů. Ty cesty byly ale velmi náročné z časových důvodů, protože tehdy byly dopravní prostředky pomalejší než dnes. Začasto jsme přespávali u sebe a celé večery dokázali řešit problémy spojené s odchovem ryb a předávali jsme si zkušenosti. Zkrátka jsme pro akvaristiku žili. Naše cesty byly většinou spojené s některými vzácnými novinkami, to když se někomu z nás povedlo nějakou tu novou čudlu doslova propašovat přes hranice do republiky. Mělo to ale velmi konspirační postup. Pokud se v NDR objevil import nových druhů ryb, němečtí akvaristé zavolali do některého z českých klubů a naši vyrazili.

Dnes se to bude asi zdát mnohým podivné, ale tehdy se skutečně nesměly vozit ani akvarijní ryby a začasto se také stalo, že je na hranicích celníci vylili do kanálu. Ryby se vozily v termoskách, v igelitových sáčcích zastrčených do rukávů bund i jinak. Touha po novinkách byla veliká a tak jsme jezdili ponejvíce do NDR, kdy přece jen občas importovali nějaké ty ryby z jejich domoviny. No a ta představa, že pašujeme akvarijní rybičku ze spřáteleného státu do vlasti byla i pro nás, kteří jsme v té době vyrostli, nepochopitelná. Nic se ale nedalo jiného dělat, tak jsme se stali pašeráky… Doufám jen, že naše hrůzné činy z té doby jsou již promlčené!

Dnes se o tyto vzpomínky, střípky z minulosti, dělím rád s mladšími i začínajícími akvaristy i z toho důvodu, aby zcela nezanikla naše akvaristická minulost a hlavně i proto, aby se noví akvaristé měli čeho „chytit“. Přeci jen jsme byli a myslím, že i dnes jsme v chovatelství a v akvaristice též, na nejvyšších místech v celém světě.

Jiří Růžička