Už se to stalo běžnou záležitostí. Pro náš obor seženete v obchodech téměř vše potřebné. Můžete si vybírat z tisíce druhů sortimentu v nekonečných nabídkách mnoha výrobců i prodejních firem. Toto vše je pochopitelně dobré a dnes běžné. Je to dobré v tom smyslu, že samotný chovatel nemá nouzi o potřeby, které jsou pro akvaristiku potřebné. Až po tuto část sdělení je vše v pořádku, ale…

Je pravda, že jsme v začátcích tak před padesáti a více lety potřebovali mnoho fištrónu a nadšení, abychom dokázali vyrobit vše, co jsme potřebovali. Šlo tehdy o vzduchovací kompresory a kompresorky, o čerpadla, filtry, samotná akvária, osvětlení, vytápění s termostatem, a dokonce i nejrůznější druhy potravy. Dále nás čekalo objasnění léčby ryb nejrůznějšími prostředky, které jsme sháněli po laboratořích a také ovlivnění kvality vody, a hlavně její úpravu ať její „změkčení“ či „přitvrzení“ do potřebných hodnot. To podle druhů vytíraných ryb. To vše jsme se učili a vyráběli sami a pokud jsme chtěli dosáhnout úspěchů s chovem i odchovem mnoha druhů ryb, jinak to prostě nešlo. Též znalost nejrůznějších druhů materiálů pro všechny potřeby byla nutná a hlavně, většina nešla zakoupit v obchodech.

Nemalé úsilí nám dělalo též shánění vhodné vody pro výtěry ryb. Ta se sháněla v přírodě. Přírodní zdroje byly k tomuto účelu ty nejlepší a dodnes jsou, i když už zcela výjimečně pro vodu někdo jezdí do přírody. Časem jsme se naučili používat katex a anex, jejich poměry a použití. I z těchto důvodů jsme museli poznávat zákoutí chemie vody a její úpravu. Zákonitosti této činnosti nešlo prostě vymýšlet, to byla věc daná a dávno známá, ale pro jiné účely. Potřebovali jsme tehdy znalé chemiky, kteří by nám vše o této činnosti objasnili. Našli se i mezi akvaristy, a tak jsme se učili i to. Dnes jsou bez problémů k sehnání membránové osmózy. Je to technika, při které postačí pouze otočit kohoutkem…

Nejen chemie, ale i elektrické zákonitosti byly důležité, protože jak známo, voda a elektrický proud jsou velmi dobří přátelé a navzájem se podporují. Mnozí akvaristé poznali, že vodivost vody je nevyzpytatelná a poznávali jsme to vždy v nevhodné okamžiky i tam, kde bychom to nečekali. I když bohudík tyto poznatky nikdy nekončily tragicky, vždy nám to ale dalo poznat to, co jsme potřebovali, jen tak trochu bolestivě. Ale jak známo i u malých dětí, citlivá zkušenost je nenahraditelná.

Výroby osvětlení, vytápění akvária i filtrace za pomocí čerpadel a kompresorů, byly u akvaristů na denním pořádku a v klubech se okolo techniky konaly mnohé přednášky a debaty. Přiznávám, že ty nejstarší způsoby, jak například přihřát vodu v akváriu, mě dodnes tak trochu děsí, ale jak jsem napsal, tragické dopady nikdy neměly. Tedy, alespoň dodnes o žádných nevím.

Snad nejznámějším příkladem použité „pravěké“ techniky v akvaristice byla žárovka ponořená do půlky skla do vody. Tento „smrťák“, jak jsme tomu říkali, byl používán poměrně často a akvaristé si pochvalovali, že můžou jednou levnou žárovkou, jak svítit, tak topit. Intenzitu pak řídili výškou napětí žárovky. Musím na tomto místě velmi varovat před podobnými technikami i z toho důvodu, že dnes máme k dispozici v každém obchodě již bezpečnou techniku všeho druhu a tak k podobným experimentům není vlastně důvod.

Začátky používání nejrůznějších druhů lepidel a lepidýlek pamatuji velmi dobře, protože jsem z nějakých důvodů tušil jejich skvělou budoucnost a hned v počátku jsem se tuto techniku začal učit. Lepení akvárií jsem znal od zpráv z klubu od lidí, kteří se z nějakých důvodů dostali na západ od našich hranic. Jaká lepidla a jaké techniky pro slepení akvária jsme pochopitelně neznali, ale pokus – omyl, to byla naše metoda. A tak přišly na řadu epoxidy, ale ouvej, to nebylo to pravé, což jsem záhy poznal. Kde byla v tu dobu silikonkaučuková lepidla… Něco takového se nám nezdálo ani v těch nejdivočejších snech.

A přece, na jedné burze se objevil tajemný pán a nabízel něco v plastových tubách. Byly to právě ty tuby, které je dnes možné koupit se silikonkaučukovými tmely a lepidly. Něco mi tehdy říkalo, abych jednu tu tubu koupil a zkusil to. Oproti dnešní době bylo to lepidlo neskutečně drahé, ale mně to k té technice velmi táhlo. Stále jsem se vláčel z klempířských dílen s těžkými rámy na akvária a doma je kytem se suříkem doplňoval sklem a tak se mi to snadné slepení skla pro naše účely zdálo fantastické.

Musím napsat, že první pokusy byly dost zoufalé, protože technika používání těchto lepidel je zkrátka daná a opominutí postupu vede ke zmaru celé akce. Tehdy jsem nevěděl, jak nařezat sklo, a že je potřeba co možná nejpečlivější odmaštění styčných ploch. Kolega, který se mnou též začínal pronikat do této sféry mi dokonce radil, že je nutné styčné plochy pro slepení zabrousit. Začátky byly dosti děsivé a vody na podlaze také dost. Ale jak už to tak bývá, po čase jsme se vše naučili a za nějaký čas jsem slepil své největší akvárium objemu téměř dva tisíce litrů. Dnes se slepují i mnohem objemnější nádrže…

Bylo též nutné si osvojit způsoby uložení a umístění akvária na stojany, protože akvárium napuštěné vodou je skutečně velmi těžké a podcenění by mohlo být fatální. S technikou lepení akvárií se záhy objemy akvárií zvětšovaly pro snadnost jejich výroby. I to jsme museli zohlednit.

No a naše znalosti z biologie a zeměpisu jsme se “drněli“ s úplnou samozřejmostí. K tomu nám byly velmi dobré kluby a burzy, kde jsme se pravidelně i několikrát v týdnu scházeli. Konaly se přednášky i za účasti přednášejících z nejvyšších vědeckých kruhů. Zkrátka, asi by klidně mohla vzniknout celá kniha z těchto pionýrských časů akvaristiky a věřte, že by bylo o čem psát.

Jiří Růžička