Když se před znalým akvaristou projevíte, jako někdo, kdo zlehčuje chov pavích oček, pouze nechápavě pokývá hlavou. Poecilia reticulata, tedy paví očka, jsou nekonečná akvaristická cesta poznávání a kdo si s nimi jednou opravdu začne, tedy myslím začne a skutečně to myslí vážně, až za několik let pozná, o co v jejich chovu vlastně jde. Tato rybka už dala nejednomu akvaristickému machrovi zabrat a musím napsat, že patřím mezi ty, co si s nimi začali také, a to skutečně vážně až na sklonku své chovatelské kariéry.

Po celý život odchovávám ryby v akváriích a už jich je pěkná řada. Odchovy nejrůznějších druhů počítám na stovky a mezi nimi jsou též paví očka. Tedy zrovna ty ryby, o kterých dnes píšu tento článek. První ryby tohoto druhu se před mýma očima odchovávaly v dědečkově akváriu před více než šedesáti lety a zrovna na nich mě děda učil lásce k akvaristice. Ty tehdejší očka jsme lovili v Olšanském rybníčku na Žižkově. Žily tam po celý rok díky okraji pražské stoky, která nikdy nezamrzla. Dodnes nevím, jak to bylo možné, ale bylo tomu tak. Pro očka tam chodila snad celá Praha, tedy z té Prahy pochopitelně akvaristé i malé děti. Pamatuji, jak některé děti měly oček plné sklenice od okurek. Nebylo vůbec těžké je lovit. Plavaly u břehu, tedy v teplejší vodě, ve velkých hejnech a stačila pouze upravená punčocha na kousku klacku… Jo a mimochodem, tolik nejrůznějšího planktonu se dnes již asi nikde neobjeví. Ten rybníček byl tehdy poklad pro všechny akvaristy. Dnes je zasypaný a v jeho místě je hřiště nedaleko tehdy nově postavené školy.

Abych se ale vrátil k chovu. Ty první pokusy o rozmnožení přišly vlastně samy, protože jak známo, očka s tím nemají žádný problém a pouze dravé ryby a ty větší druhy v akváriu jsou pro jejich potěr nebezpečí. V čase jsem potřeboval pro různé druhy nejen cichlid potravu, a tak je množil cíleně pro tyto účely. Výhoda toho je ta, že si vyberete tak velká očka, jaká vlastně zrovna potřebujete. K tomuto účelu postačí větší nádrž s nízkým sloupcem vody a plovoucími rostlinami. Používal jsem Ceratopteris, který když se rozroste, má velmi hustý kořenový bal a v tom se potěr před většími samičkami skvěle ukrývá. Postačí pak z chovného akvária potěr sbírat pohodlně síťkou, protože plave na hladině.

V této souvislosti mohu z vlastní zkušenosti napsat, že pokud budete z chovu selektovat nejen vybrané jedince pro další chov, vybírejte samičky, které nemají kanibalistické sklony. Zdá se to být přehnané, ale skutečně jde o genetiku i v tomto smyslu. Po několika letech jsem se dopracoval k samičkám, které rodily oddělené bez sít a potěr byl zcela bezpečný. Pravda je taková, že je nutné dodržovat pravidelné podávání kvalitní potravy. Někde jsem kdysi četl, že pokud se podává těmto rybkám živá potrava, že potom požírají i své potěry. Není to pravda, kanibalismus je u oček skutečně věc genetiky a některé samičky jsou dokonce velmi žravé. Žravé tak, že po porodu nezbyde byť i po početném potomstvu ani jedna rybka. Toto je velmi zajímavé, protože když propásneme porod, tak vlastně za krátký čas ani mnoho z nás nepozná, že už vše proběhlo, protože je samička tak „nacpaná“ svým vlastním potomstvem, že vypadá, jako když je ještě před porodem. Lze to ale poznat znalým okem podle tvaru břišních partií.

Největší poklad mají ale očka v genetice, a to v jejich neskutečné variabilitě. Je možné najít kmen, u kterého není ani jeden kousek potěru shodný. No, a právě i z tohoto důvodu začalo v akvaristické minulosti cílené třídění a za genetických zákonitostí selektování jednotných podob oček. Ty se dále množily tak, aby se docílil tzv. čistý kmen, tedy správně varieta. Dodnes existuje mnoho set a snad i více čistých variet, které vznikly cíleným křížením, ale problém je v tom, že se po čase opět vrací do jiných genetických podob a pokud s tou samou varietou budete pracovat bez znalostí a pouze jí stále jen množit, skončí za nějaký čas opět na začátku. Ale vznikají další a další variety, takže jejich množství zřejmě neubývá. Pochybuji, že může vůbec existovat kompletní evidence všech variet. No a ani to vlastně není možné, protože skutečně denně vznikají ve světě další a další.

V některých chovech to obchodníci a zkušení chovatelé neblaze praktikují tak, že k jednotným samcům vybírají samice od jiných variet, a tak vlastně docílí toho, že kupující se ke shodné podobě všech potomků nemohou dopracovat. Skutečně spolehlivou čistou varietu seženeme asi jen ze známých a důvěryhodných chovů či zdrojů.

Těžko mohu odhadnout, za jakou dobu z běžných pavích oček lze odchovat tzv. čistou varietu. Rozhodně ale musíme počítat s roky pečlivé práce. Jde též o to, že budeme potřebovat poměrně mnoho akvárií, i když ne zrovna objemných. No, a hlavně opět ty znalosti s genetickým vybavením jedinců a techniky jejich další reprodukce. Základy genetiky jsou dobře dostupné na internetových stránkách, a tak hurá do toho…

O specializovaném chovu pavích oček bylo napsáno mnoho publikací. Dnešní popis a pouhé shrnutí této problematiky je skutečně velmi, velmi stručné i z důvodu omezení prostoru. Budete-li ale potřebovat více informací, ozvěte se a jako vždy, jsme tu pro vás i v novém roce!

Jiří Růžička

Foto: Dorůstající mládež…