Odpovědi na některé otázky lze shrnout do několika vět, ale někdy je třeba začínající a mladší kolegy popostrčit jaksi pozorněji. Poslední dopis je od mladé slečny, kterou uchvátil svět akvárií, a při pohledu do internetových videí si nakonec doma prosadila stolitrové akvárium, ve kterém se ale dějí věci, které nechce, které se jí zkrátka nelíbí, a ptá se mi, jak na některé z nich. Jde o zákaly vody, řasy, špatný růst rostlin… Jde zkrátka o problémy začínajících akvaristů stále se opakující.
Dále nemá jasno s osvětlením, spíše s tím, jaké že to osvětlení je vlastně správné. Na tyto dotazy odpovídám, že je nejlépe zavolat a posílám své tel. číslo. Ale pro úplnost se dnes zmíním podrobněji o otázce akvaristiky a nikoliv o problémech konkrétních, které jak doufám vyřešíme s onou slečnou po telefonu. Ostatně, na mnohé podobné dotazy je v Článcích již mnoho reakcí a odpovědí.
Jak se tak po celý život v akvaristice rozhlížím, čím dál víc mi připadá, že se akvaristou sice stáváme poměrně snadno, někdy stačí nenápadný podnět, ale nikdy tento proces zrodu nekončí. Jakmile se staneme závislí na tom kousku vodního světa někde na komodě, přijdeme na to, že nám vůbec nestačí, a že potřebujeme ještě jedno, ale skutečně už jenom poslední, menší akvárium. No a zdaleka ne konečná je ta situace, kdy dostavíme svoji první líheň…
V našem akváriu se dějí začasto zázračné věci, které ale zpočátku vůbec nevidíme a dokonce ani nejsme schopni spatřit v souvislostech z důvodu neznalosti věci. No a čím jsme v našem poznávání dál, tím více vidíme a jsme schopni pojmout, sami sobě objasnit. Ale jsou mnohé stavy věci, kdy sice jsme již na nějakém vyšším stupni poznání, ale to na co koukáme je nám zcela cizí. Inu začneme pátrat po příčině či stavu a právě takové pátrání nám otevírá další a další poznatky a poznání.
Akvaristika je zkrátka nekonečný proces poznávání a tím je taky krásná. No ale připravuje nám z tohoto hlediska i trudné chvíle. To například, když si už už myslíme, že máme nějakou tu kapitolu chovu určitého druhu ryby za sebou a najednou se vše pomotá a zašmodrchá a začínáme znovu od začátku. Toto se stává většinou po přestěhování, nebo po přechodu na jinou vodu v chovu. Základní hodnoty vody i etologii druhu sice již umíme odvodit, ale ne a ne se podařit dosáhnout pokroku, nebo se alespoň vrátit k již poznaným skutečnostem. Tedy jde vždy o souvislosti mnoha ukazatelů.
V našich akváriích, tedy v miniaturních biologických systémech, jde o mnohé, co zkrátka nebereme v úvahu, když se podrobně neseznámíme s problematikou věci. Ono se to celé zdá jaksi zamotané, ale je skutečností, že naše akvária, tedy jejich obsah, podléhají mnoha souvislostem, které zkrátka ještě nevnímáme, které jsme ještě nepoznali. V tomto případě mám na mysli vyspělost akvaristy a jeho praktické pokroky. Po prvním roce jeho provozování jsme schopni v akváriu spatřit zcela jiné souvislosti, než akvarista, který se do něj dívá celý život. Nevím, zda jste již zažili návštěvu vyspělého akvaristy, který vám přišel pomoci s problémem v akváriu?
Ne vždy tomu tak je, ale povětšinou takovému skutečnému a znalému člověku postačí velmi malá chvilka, aby si udělal přehled o tom, co tomu „nefungujícímu“ akváriu vlastně chybí, nebo čím jsou ryby v něm postiženy. Jde právě o tu zkušenost a vědomosti získané léty praxe a studia. U mnohých takových návštěv jsem byl a většinou dojde k větě, která se opakuje stále dokola. „A jó, že jsem si toho nevšiml?!“
Někdy jde skutečně o maličkost a zjevnou věc, ale jsou případy, kdy ona krátká chvíle poznání problému je vykoupena mnoha lety práce. Jsou to ony souvislosti, které není možné pojmout, pokud je sami nemáme za sebou. A dokonce je nelze ani v krátké chvíli předat. Na těchto stránkách jsem již mnohokrát psal o citu akvaristy. A nejen o citu získaném praxí, ale i míře nadání pro tento obor, o trpělivosti a vytrvalosti pojímání teoretických i praktických poznatků.
Akvaristika jako koníček, který máme spíše ze setrvačnosti, je taky hezká a v mnohých případech ji lidé praktikují po celý život z mnoha důvodů. Většinou jde o setrvačnost a vzpomínku na to, kdy jsme začínali. Je ale také ta druhá strana mince a to je v této souvislosti akvaristika jako náplň našeho života. Je to krásný a nekonečný proces poznávání. No a je pouze na nás, jak k akvaristice přistoupíme, jak se jí necháme ovlivňovat. Jedno je ale jisté, pokud si ji pustíme blíže k tělu, stane se z ní vznešená kněžna, která spíše více ovlivní náš život.
Jiří Růžička
Foto k minulému článku: Je to okružák, který si nese na ulitě nezmary zelené.
0 komentářů