Po několika zdařilých výtěrech jsem si ponechal velkou skupinu a čekal, až jehly malé dorostou a budou schopny reprodukce.
Zaří­dil jsem speciální­ nádrž, aby měli tito vzácní­ chovanci klid a také proto, abych měl přehled o jejich růstu a všech podrobnostech chovu.

Jehly rostly a v akváriu jich bylo ví­ce než sto jedinců. Krmil jsem Artemií­ a když se naskytla možnost nalovit jemný Cyclops, zpestřil jsem jim jí­delní­ček. Všiml jsem si ale také, že jehly pravidelně „ozobávaly“ okraje listů rostlin. Ne snad z toho důvodu, že by je okusovaly, ale je docela možné, že poží­raly řasu.

Zanedlouho, asi tak v půl roce, jsem pozoroval první­ samce s jikrami ve vaku. Protože se mi jejich projev v hejnu velmi lí­bil, zůstali nějací­ samci pohromadě s hejnem, ale pro některé jsem slepil dvacetilitrové elementky. Tyto jsem naplnil vodou stejné hodnoty jako v chovném akváriu, vložil malé trsy rostlin a do každé vložil jednoho samce s plným vakem. Do každé elementky jsem vpustil dva malé Ancistrusy.
Samečkové, kteří­ zůstali ve společné nádrži svoje mimina v klidu vypustili z vaku a ta se potom zabydlela v trsu Microsoria. Bylo dobře, že někteří­ ze samců byli odděleni do elementek, protože evidence potěru by ve společné a zarostlé nádrži nebyla možná.

Musí­m předem napsat, že několik ještě malých Ancistrusů jsem vkládal k potěru běžně. Osvědčili se z několika důvodů. Ten hlavní­ byl v tom, že pozřely zbytky nespotřebované potravy, která je v akvárií­ch s malým potěrem opravdu závadou. A další­ důležitý důvod byl, že neustále rozrušovali přisedlou vrstvu usazenin.

Po krátkém čase začalo samečkům v elementkách tmavnout bří­ško a to byl pro mně signál, abych ve dne v noci hlí­dal s fotoaparátem v ruce první­ „ří­zený“ porod.
Hned první­ noc jsem se ale dočkal nemilého překvapení­. Na dně jedné elementky jsem našel mrtvého samečka s poškozeným vakem. Záhadou bylo i to, že v akváriu nebyl žádný potěr, i když byl ve vaku jistě již „zralý“.
Toto jsem si nedovedl vysvětlit, a proto se moje pozornost k ostatní­m samečkům ještě znásobila. V mí­stnosti s akvárii jsem měl staré křeslo a to se stalo na nějaký čas mým domovem. V podstatě neustále jsem měl před očima elementky s jehličkami a již se nemohlo stát, abych nějaké dění­ přehlédl.
To jsem si ale pouze myslel.

Hned druhou noc se stalo totéž v jiné elementce. Byla to záhada a já, ač jsem si již tenkrát nepřipadal jako úplný začáteční­k, jsem si nevěděl rady. Elementka byla zcela v pořádku, termostaty fungovaly přesně a já byl z toho všeho bezradný. Muselo to přece mí­t nějakou pří­činu!?
Jediné co mohlo být pří­činou úhynů byli Ancistrusi. Sice jsem nedovedl odhadnout co se skutečně stalo, ale nic jiného mě prostě nenapadlo.

Rozuzlení­ této záhady na mne čekalo za několik málo dní­. Bylo to v noci. Ráno jsem z většiny elementek odstranil Ancistrusy. Tu noc jsem poprvé pozoroval nádherné zrození­ malých jehel. Kdybych se neučil akvaristice již několik let, nikdy bych nevěřil, že se dí­vám na potěr ryb! „Porod“ proběhl bez problémů a já z toho měl ohromnou radost. Ne už tak po chví­li, kdy jsem se podí­val do vedlejší­ nádrže. Byl jsem svědkem neskutečně brutální­ho útoku ještě ne tří­centimetrového Ancistrusa na samce jehličky s plným vakem. To vše jsem ale mohl sledovat pouze dí­ky náhodě. Na „rodí­cí­ho“ samce jsem si sví­til baterkou a prudký pohyb vedle v elementce mě upozornil na něco podezřelého.
Malý Ancistrus byl doslova přisát na plodovém vaku samce jehličky a bylo vidět, jak prudkými pohyby ostré tlamky doslova vyží­rá potěr z jeho dutiny. Stalo se to velmi rychle, a i když jsem v podstatě okamžitě zasáhl, bylo již pozdě.

Ahátě, potvůrko! Záhada byla vyřešena. A co je na tom tak zají­mavého?
Ancistrus, jako obyvatel vod Jižní­ Ameriky se s jehlami malými nemohl za své existence setkat. Jehly malé obývají­ západ kontinentu afrického a ještě ke všemu vody brakické. A právě to, že si potěr Ancistrusů nezávisle na sobě našel zrovna plodový vak samců jehel ke svému hodování­, byla ta zají­mavost. Stalo se tak vždy, když byli samci jehel těsně před „vrhem“. Vtom je také zřejmě vysvětlení­.
Tato nečekaná zkušenost opravila můj pohled na potěr Ancistrusů. Do té doby jsem si o nich totiž myslel, že jsou to mí­rumilovní­ andí­lci, kteří­ tak maximálně hodují­ na uhynulých živočiší­ch.

š lo o jednu z mnoha zkušeností­ v nesmí­rném labyrintu záhad akvaristiky, ale právě z těchto stří­pků se potom skládá ta krásná mozaika znalostí­ o tají­ch a životní­ch projevech akvarijní­ch živočichů.