Jsou rozdílné typy akvaristů. Jeden chovatel si koupí ryby do svého velkého a krásně zařízeného akvária a se vší poctivostí a dychtivostí počne jejich život se vším všudy s tím, že ho ani nenapadne to, po čem dychtí jeho kolega, který zase touží jen a jen po tom, aby takové krásné ryby, až přijde jejich čas, rozmnožil. To ale znamená do budoucna značně rozdílný přístup… Kdo ale ví, co v nás dřímá?!
Bylo to na začátku osmdesátých let minulého století, kdy si Kája umanul vykonat to, po čem toužil již delší dobu. V bytě má být prostě akvárium a basta! Kája měl nějakou tu dobu po rozvodu a žil v malé garsonce po rodičích. Teď přišla ta doba a hotovo. Léta odříkaná touha se naplní, i kdyby to stálo cokoliv.
I stalo se! Přibližně za měsíc napouštěl Kája své první akvárium a měl při tom krásný pocit. Dal „mu“ co patřilo a tak se skvělo v dřevěném obložení hned vedle skříně na šaty. Více prostoru Kája v garsonce neměl a na větší akvárium by ani nebylo. I tak se mu podařilo vymyslet tvar, který umožnil téměř třistapadesátilitrový objem. V garsonce měl už jenom malou kuchyňku, postel, skříň a televizi. No co, víc toho nepotřebuji. Tak uvažoval Kája a byl v tu chvíli šťastný.
Co si ale neuvědomoval, byla ona diference, tedy ten začasto propastný rozdíl, který dělí akvaristy na ty velmi aktivní a na ty druhé, tedy na pasívní, kterým skutečně ke štěstí stačí akvárium se zdravými a krásně zbarvenými rybami. On, aniž si to ponejprv uvědomoval, patřil k té první skupině, tedy k aktivním chovatelům, kteří to nemají až tak snadné, ale kteří s akvaristikou prožívají skutečně netušené a krásné chvíle.
Je to jako se vším, řekl by autor. Něco začnete a nevíte, kam to až dotáhnete, jak se dostane v daném oboru do hloubky. Kája tehdy neměl ani tušení o tom, co zde popisuji a co se většinou nikde neuvádí. Začínal a tak zpočátku vlastně tápal. Jde o povahu, jde o to, co máme v sobě. A jak on sám kdysi vyprávěl: „Člověče, mne to chytlo právě v tu chvíli, kdy jsem poprvé viděl, jak se ty potvory vytírají!“
Kája byl něco jako ten zázračný zahradník, který zapíchne na podzim do země hrábě, a na jaře mu rozkvetou. Šlo mu to a šlo mu to skvěle. Za půl roku sledování akvária s mnoha rybami si všiml, že se k sobě chovají jaksi divně. Zprvu myslel, že jde o agresi, že se ryby napadají, ale když je pozoroval déle, zjistil, že jde o tření. Šlo tehdy o pár parmiček čtyřpruhých, které mu v akváriu dorostly a dospěly. Viděl vše a byl zcela ohromen. Protože s akvaristikou vlastně začínal ani netušil, že by k něčemu takovému mělo dojít, tedy spíše si to nepřipouštěl a tak byl do té doby onen akvarista, kterému stačí sledovat tu krásu a mít ji ku své potěše. To, co ale viděl, na něj působilo jako startér v nadupaném bouráku.
Motor „chytil“ a od té doby se jeho svět proměnil. Pokud si do té doby myslel, že se v jeho garsonce nenajde místo ani na botníček, teď se jeho pohled na svět, a hlavně pak na jeho garsonku, od základu změnil. Proběhla velmi zdařilá metamorfosa a člověk se změnil v aktivního akvaristu, což je od základu rozdíl. Najednou viděl svoji garsonku o mnoho prostornější a dokonce si troufal pomyslet na prostor pod stropem. Jak je to možné, říkal si Kája, že jsem to nikdy neviděl?!
Uběhl téměř další rok a jeho byt se zásadně pozměnil. Už ho nevítala při příchodu z práce klidná místnost, kde mu za pár vteřin začala dělat společnici monotónní televize. Vítalo ho chlácholivé bublání a šumění vody a televizi zapínal čím dál tím méně. V garsonce bylo i tak k vidění mnoho zajímavého a v akváriích se odehrávaly náramné příběhy. Jenže, ryby přibývaly a druhy také. Kája už neodchovával pouze parmičky, ale přidaly se cichlidy a některé druhy živorodek. Připravoval se na neonky i další zajímavé druhy a vůbec si nevšiml, že jeho místnost svým omezeným prostorem již nestačí ani na případnou návštěvu, která by si ani neměla kam sednout. Na to přišel Kája až tehdy, když k němu přišel kamarád z klubu, kam začal chodit…, pochopitelně akvaristického.
Po chvíli obdivu a kolegiální výměny znalostí a zkušeností se kolega rozhlížel, kde že to Kája má obývák, nebo tak něco, kde by si mohli dát kafíčko. Prostě ho nenapadlo, že žije na tak nepatrném prostoru a ještě k tomu s tolika akvárii, která hrála z prostorového pohledu značnou přesilovku. To byl asi ten okamžik, kdy si Kája s hrůzou uvědomil, že další rozvoj jeho životního údělu není dál téměř možný. Chyběl prostor!
Tak přivedlo akvárium jednoho šikovného človíčka do nového života a dalo mu další a krásnou náplň. Akvaristika je skvělá dáma, která ale skutečně oddaného nepustí za žádnou cenu. Ten vztah končí jako u labutí až koncem života. Kája po čase vyměnil garsonku za větší, a co myslíte? Jeho životní náplň šla s ním až do konce jeho života… A tak jako u jiných lidí, i mně se stává, že občas, a musím napsat, jak jde čas tak čím dál častěji se dovím o podobných smutných zprávách. Chtěl jsem dnes pouze poukázat na Kájově příběhu, že se nemáme, pokud je to alespoň trochu možné, zuby nehty bránit svým touhám, ale alespoň zkusit, zda jsou skutečné, třeba to zabere. A je v podstatě jedno, k čemu uvnitř tíhneme, k čemu nás život nachystal. Akvaristika je pouze jedním z mnoha směrů, jednou z mnoha cestiček, ale krásných!
Jiří Růžička
0 komentářů