V minulém díle jsem upozorňoval na to, že nestejnoměrný růst rybího plůdku je zaviněn též nevhodně volenou potravou. Slůvko „též“ je v tomto případě to, oč běží. Další ukazatele tohoto neblahého dění jsou zkušeným chovatelům dobře známy. Jde o kvalitu vody, její čistotu vzhledem k mechanickým částem, vzhledem k obsahu dusíkatých látek a též o obsah kyslíku v ní.
Čím je voda teplejší, tím méně kyslíku je schopna přijmout. Obsah kyslíku ve vodě se uvádí v miligramech na litr (mg/l). Je dobré také připomenout, že obsah kyslíku ve vodě se měří oxymetrem. Tento přístroj je pojmenován podle Latinského slova Oxygenium – tedy kyslík.
Jednoduchým příkladem uvedu, že rozdílnost obsahu kyslíku ve vodě při různých teplotách je významná. Ve vodě, která má teplotu kolem 0 °C, je obsah kyslíku přibližně dvakrát takový, než ve vodě s teplotou 30 °C. Průměrný obsah kyslíku ve vodě teplé 20 °C je okolo 10-12 mg/l. Tento údaj je ale poněkud nepřesný, protože teplota vody není rozhodně jediným ukazatelem. Pro obsah kyslíku ve vodě je též důležitý její pohyb, i když to s teplotou též souvisí.
V přírodě se voda okysličuje aktivním pohybem, to je prouděním, nebo když se jakýmkoliv způsobem pohybuje. Horské prameny, potoky, řeky… Ve stojatých vodách tento pohyb nahrazuje vítr, který čeří hladinu a tím přispívá k prokysličení vody.
V akvaristice není až tak obvyklé měřit obsah kyslíku ve vodě, i když by to bylo i z mnoha jiných důvodů vhodné, ale tím, že nahrazujeme přirozené okysličování vody technickými pomůckami, není toto měření až tak důležité. Postačí dodržovat dobrou průhlednost vody a zabezpečit minimální obsah dusíkatých látek v ní.
To je podstata chovu i odchovu akvarijních ryb a je možné tohoto dosáhnout pravidelnou údržbou, anebo opět, tuto nahradit technikou. Ta je ale také nespasitelná, pokud ji nebudeme pravidelně udržovat. Nejspolehlivější je pravidelná, nebo trvalá obměna vody za čerstvou s periodou, kterou vyžaduje obsádka ryb v akváriu. Při odchovu plůdku je průtokový systém „k nezaplacení“. Bohužel v dnešní době při ceně vody to platí doslova, ale majitelé studní si tuto nadstandardní techniku mohou dovolit. Jde potom už pouze o její ohřev na tu správnou teplotu. Protože se ale běžné ryby odchovávají při teplotě vody kolem 23°C, není její rozmezí až tak náročné na ohřev. Počítejme s tím, že budeme vodu ze studně zahřívat o 7-8°C. Záleží na tom, jak je studna situovaná. Tím docílíme minimalizace obsahu dusíkatých látek ve vodě.
Ryby chované ve vodě s vysokým obsahem dusíkatých látek se vyčerpávají a potravu přijímají pouze částečně. To způsobuje pomalý růst a při hraničních hodnotách je možné zaznamenat i pozastavení růstu, což je velmi nežádoucí.
Další ukazatel při úvahách na toto téma jsou jednotlivé druhy ryb. Velmi chybná je úvaha o tom, že odchovávané labyrintní ryby nepotřebují ve vodě až tak vysoký obsah kyslíku. To ale platí pouze od vyššího věku, v průměru je možné napsat, že běžně odchovávané labyrintní ryby mohou využívat přídavné dýchání až v šesti měsících, kdy se jim toto začne vytvářet. Rozdílné je to u ryb, u kterých se labyrint vytváří v oblasti žaberní a jiné je to například u sumců, kteří využívají k tomuto účelu zeslabené střevní stěny.
V každém případě je ale zvýšený obsah dusíkatých látek ve vodě katastrofou pro všechny živočichy. Jde o to, jak až necháme akvárium svému osudu. Zrovna tak je to s extrémním poklesem kyslíku. To je velmi důležité hlídat u odchovu většího počtu ryb v menších nádržích, kde se dusíkaté látky hromadí velmi rychle.
Krom běžné kontroly je možné deficit kyslíku zjistit tím, že ryby v akváriu tzv. lapají na hladině vzduch (troubí). To je ale signál, který nám může prozradit zrovna tak to, že se ryby dusí z toho důvodu, že jejich červené krvinky přestanou mít schopnost přijímat kyslík. Jde tedy o otravu dusíkatými látkami. V každém případě je to znamení, kdy musíme IHNED zasáhnout, ale je též možné, že už bude pozdě. Záleží na tom, jak daleko je otrava aktivní.
Jiří Růžička
0 komentářů