Délka života a to ostatní
Délka života akvarijních ryb je velmi rozdílná a to i u stejných druhů. Už ten obrat „akvarijní ryba“ je sám o sobě tak trochu podezřelý, protože si mnozí můžou říci, že je ryba jako ryba a tak proč zrovna akvarijní? Neonka v přírodě je přece taková, jako ta v akváriu, nebo snad ne? Tak jak to tedy je? Při psaní těchto řádků mě napadá tolik námětů, že bych asi psal téměř neomezenou dobu, ale snad nejpodstatnější zkušenost je ta, že v akváriu se ryby skutečně chovají rozdílně od jejich přirozených přírodních lokalit a to z toho důvodu, že mají zcela jiné podmínky. My, při jejich sledování jasně vidíme, že se přirozené chování snaží napodobit, ale to je pouze přizpůsobení situaci.
Máme vůbec ponětí, jak ryby žijí, nebo kolik let se dožívají ve své domovině? Tedy v prostředí, kde žijí již mnoho tisíciletí a kde se generaci od generace chovají stále stejně? Naše povědomí o druzích ryb, které plavou v akváriích je téměř vždy získáno pouze a jen z akvárií. Věda zná sice chování mnoha druhů ryb v jejich přírodních podmínkách, a to dokonce i těch akvarijních, ale v akvaristickém světě, tedy ve světě vesměs amatérském, jsou tyto údaje velmi vzácné. Lépe řečeno, akvaristé se o ně, až na výjimky, mnoho nezajímají. V této souvislosti je dobré uvést, že ryby chované po mnohá léta v akváriích se chovají již jinak, než jejich druh ve volné přírodě. Příkladem nám mohou být například skaláry (Pterophyllum scalare), které odchováváme bez problémů a jejich jikry se líhnou dnes již i ve vodě, ve které by se ještě před nějakým časem nevyvíjely. No a srovnejme je s importovanými rybami z přírody. Je to velký rozdíl a ty z přírodních lokalit není vůbec snadné rozmnožit, i když jde o stejný druh. Na tomto místě musím upozornit na to, že zkušený a hlavně letitý akvarista vidí v akváriu více než začínající, nezkušený adept našeho řemesla.
Jde o to, že akvaristická obec se vesměs dopracovává k údajům o tom, jak a za jakých podmínek rybu rozmnožit, ale to zase pouze v akváriu. K úspěšné reprodukci ale musí ryba prožít i odpovídající dospívání. To je spojené s odpovídajícím prostředím, potravou a ostatními okolnostmi. Je asi možné napsat, že podmínky a hodnoty vody musí být přece alespoň podobné těm, které jsou v jejich přirozených podmínkách, je ale nutné vzít v úvahu též toleranci ryb k prostředí a toleranci rybích vajíček a jejich ochotu ke zdárnému vývoji v nejrůznějších prostředích. Zase bychom museli vzít v úvahu jednotlivé druhy ryb. Porovnejme záměrně dva druhy na koncích jakési tolerantní stupnice a to zcela běžně chovaných sladkovodních akvarijních ryb – tedy karase zlatého, v tomto případě tedy závojnatku a neonku červenou.
Odchov červených neonek je příkladem akvaristické vyspělosti a je tedy nutné se vyznat i v základní chemii vody a dokonce se naučit ji ovlivnit. V tomto případě je nezbytné vzít v úvahu tvrdost vody, pH, vodivost, teplotu, sloupec vody v akváriu a dokonce i denní dobu, ve které jsou neonky červené ochotné se vytřít. Dalším problémem je kvalita vody z důvodu biologického a tak i vývoj jiker neonek červených podléhá též poměrně přesným a nekompromisním pravidlům.
A co závojnatky? Tam nemusíme brát v úvahu téměř nic! Postačí natočit vodu z vodovodu a to dokonce kde se nám zrovna chce, a počkat, až se samotným závojnatkám bude chtít. Pokud nejsme specialisté a pokud neprovádíme zrovna řízený výtěr, věřte, že se o to závojnatky postarají samy. A jejich jikry? Bude jich mnoho tisíc a mnohé z nich se nevyvinou z důvodu neoplodnění, ale mnoho z nich se normálně i v rozdílných hodnotách vody vykulí a budou žít svůj další plnohodnotný život.
I toto je součástí, když uvažujeme o délce života ryb. Z těchto údajů si můžeme vzít poučení a dokonce odečíst mnoho ze života těchto ryb, ale jsou to pouze získané údaje z akvárií. Výtěry ryb a jejich aktivní život jsou poznatkem velmi citlivým a mnozí akvaristé jej značně střeží, ale poznatků je skutečně mnoho, ale je možné z nich říci, že ta a ta ryba žije v přírodě tolik let? Prostředí v akváriu je odlišné, a pokud se chovatel o něj stará znale, mohou v něm žít ryby o mnoho déle než ve svém přirozeném prostředí. Musíme brát v úvahu též přirozené nepřátele, nemoci i jiné problematické události, jako například nejrůznější přírodní katastrofy. A nakonec tohoto odstavce jednu zdrcující zprávu: A to vše jak u kterého druhu…
Tak schválně, i když to není otázka přímo na tělo akvaristům, ale měla by z důvodu našeho domácího prostředí být zodpovězena alespoň rámcově. „Kolik druhů ryb v našich vodách žije?“ Řekli byste, že víc než sedmdesát?! Nebo dále: „Kolika let se dožívá kapr?“ Je možné, že až sta? Je to možné, ale zase k tomu potřebuje určité specifické podmínky. Zrovna tak se můžeme v teoretické rovině bavit o sumcích, kteří mohou též s rezervou přežít i své majitele, a kteří jsou schopni se vytírat i v pokročilém věku.
K průměrné délce života ryb v akváriích je možné napsat, že tyto údaje jsou začasto rozdílné, i když jednotliví autoři od sebe logicky tyto údaje opisují a tak je vlastně asi důležité, jaké údaje který autor od koho opsal. Toto není kritika autorů, ale zcela logická úvaha z té příčiny, že nikdo z nás nemá a nemůže mít v této otázce komplexní osobní zkušenost. Na toto jsme zkrátka příliš krátkověcí…
Ale abych se dostal ke konkrétním údajům, z kterých se tak jako tak není možné mnoho poučit, musím napsat, že z mých zkušeností mohu uvést, že například parmična čtyřpruhá (Capoeta tetrazona) je pro mne klasickým příkladem veliké rozdílnosti v těchto údajích. Povětšinou se v literatuře uvádí 4-6 let. Osobně znám příklad, kdy chovatel, můj akvaristický přítel, choval samce této parmičky v akváriích hodně přes deset let!
Jiří Růžička
0 komentářů