Je to příběh z minulosti, ale zrovna tak je poplatný dnešním dnům…
Díl první
Bylo to v obchodu, tedy v akvaristice, a jednoho dne se v ní objevil člověk, který zjevně a jen tak z plezíru okukoval akvária. Ten člověk byl technik a jeho záliby a zájmy byly v zcela jiném režimu a dokonce i z jiného „vesmíru“. Fandil technickým novinkám a modelové železnici.
V té době se v našich obchodech ještě neobjevovala čerpadla mnoha tvarů i výkonu od rozdílných výrobců. Tehdy jsme si techniku vyráběli na koleně a konkrétně čerpadla do akvária byla sestavena z instalatérských trubek, motorků z gramofonu a dalších potřeb, které jsme sháněli po všech „čertech“. Vybavení našich akvárií bylo sice velmi amatérské, ale sloužilo skvěle a myslím, že i v tu dobu temna jsme byli z hlediska odbornosti a výsledků před světem.
Jedno takové čerpadlo jsem zrovna v tu chvíli, kdy si „kolemjdoucí“ pouze krátil chvíli a zašel se podívat do našeho obchodu, předváděl kolegovi, který se chystal na jeho zhotovení. V bazénech pod prodejními akvárii to jenom šumělo a v jednom jsem zrovinka zapnul onen technický zázrak. Kdyby to viděl revizor od elektrikářů, buďto by omdlel, nebo by vyhlásil stav ohrožení a onen výtvor by nám jistě zabavil a znehodnotil.
Šlo o ohnutou novodurovou trubku v průměru tak tří centimetrů, která měla v pravoúhlém ohybu vyvrtaný otvor, který byl opatřený těsněním. Tímto těsněním procházela ocelová osička, na jejímž konci byl upevněn modelářský lodní šroub z umělé hmoty. Nad ohybem trubky se k této osičce upnul speciálním technickým zařízením, které nám vyráběl jeden soustružník z klubu, asynchronní motorek z gramofonu. Toto zařízení mělo neskutečně silný výkon, ale nikdo z nás dobrodruhů a průkopníků se již neobtěžoval s tím, abychom celé to zařízení opatřili nějakým krytem.
Zkrátka, celé to dílo bylo umístěné mnoha způsoby, to jak u koho, nad hladinou akvária s tím, že šroub byl ponořený a onou trubkou hnal vodu zpět jako pominutý. To vše by bylo v pořádku, ale jak asi mnozí víte, ony motorky nebyly nijak izolované, nijak kryté, protože zkrátka nebyly určené k podobným účelům. To vše pouze pro Vaši představu…
Díl druhý
Onen muž, tedy technik, který byl pouze kolemjdoucí ale tento pekelný stroj uviděl zrovna v tu chvíli, kdy jsem ho předváděl svému kamarádovi akvaristovi. Jeho reakci si pamatuji dodnes a nebyla nijak přívětivá. Tedy z hlediska nápadu se mu líbila, ale se vší vervou protestoval proti provedení a takřka žádné ochraně proti úrazu elektrickým proudem.
Jeho náhodná návštěva ale způsobila téměř převrat v našich technických pomůckách, ale co bylo hlavní, onen technik, který byl zahleděný do mašinek se nabídl a po nedlouhé době přinesl něco podobného v provedení…, no zkrátka v provedení od studovaného technika. Úroveň nesrovnatelná a z bezpečnostního hlediska takřka nenapadnutelné.
Co se ale stalo ještě? Do půl roku měl doma hned dvě akvária a jeho akvaristická kariéra rostla den ode dne. Akvaristika se mu stala dalším koníčkem, a i když měl čas, jak se říká nacpaný, vždy ve čtvrtek, to když jsme se u nás v obchodu večer po zavření scházeli, si udělal čas. To je příběh náhodného kolemjdoucího, který se „chytil drápkem“ a uvízl.
V čem je myšlenka dnešního článku? Je to tak, akvaristů je mezi námi mnoho a jsou i takoví, kteří nemají ani jedno akvárium, ani jednu čudlu. Jen to o sobě prostě neví! Je tedy i na nás všech, kteří jsme již podlehli tomuto krásnému světu, abychom poňoukali, abychom šířili krásu našich akvárií a hlavně živočichů a rostlin v nich.
Historie našich chovatelů je skutečně skvělá, ale bohužel se v poslední době vytrácí zájem i z důvodů větší starosti o živobytí jak jednotlivců, tak i celých rodin a tak se z časových důvodů snažíme bojovat všichni s životem jak dokážeme, ale nezapomínejme na krásu v jakékoliv podobě, ta by měla mít také alespoň kousek místa v našem životě!!!
Jiří Růžička
0 komentářů