Tento článek může vyjasnit něco z tajemných zákoutí akvaristiky i pro ty, kteří ještě podobné zkušenosti nemají. Znovu upozorňuji na tu skutečnost, že veškeré poznatky, které na těchto stránkách popisuji, jsou z vlastní praxe, tedy jistě ověřené. Pokud popisuji výjimečně předané zkušenosti například svých kolegů, věřte, že se jedná o seriózní poznatky letitých akvaristických harcovníků. Toto uvádím vždy z pochopitelného důvodu a to z toho, že v akvaristice mohou být poznatky kolegů odlišné z mnoha důvodů a tak na toto raději začínající kolegy vždy upozorňuji.
Na dotaz: „Kolik mladých mají paví očka?“ se vždy zhluboka nadechnu a zeptám se, kolik času má dotazující. Počet potěru u ryb je totiž povšechně hodně citlivá záležitost a mnohé záleží na přístupu chovatele. Tuto otázku by bylo možné rozvést do několikahodinové přednášky. Jde tedy technicky napsat, že množství potěru u jakéhokoliv druhu ryby není konstantní. A dokonce není konstantní ve svém konečném dopadu z hlediska zdraví i velikosti populace.
Před časem jsem popisoval svoje letité zkušenosti z odchovu Ancistrusů a zmiňoval jsem se o tom, že jikry samiček nejsou stejné jak svým zabarvením, tak velikostí i počtem a dokonce plůdek, který se z jiker líhne, není ve shodné kondici, jak z hlediska zabarvení, tak z pohledu velikosti a vitality. Použil jsem svoji teorii o genetické prostupnosti tří druhů těchto ryb, z kterých veškeré potomstvo jež v akváriích pobývá, pochází. V tomto případě jde o druhy Ancistrus cirrhosus, A. dolichopterus a A. multispinnis. To jsou právě ty tři druhy, které jsou mezi sebou ochotně množitelné, a jejich potomstvo je dále reprodukčně aktivní.
Jde tedy zřejmě o souběh vlastností několika příbuzných druhů ryb, ve kterých se jejich genetické vybavení slučuje. Pokročilejší chovatelé dobře znají snůšky Ancistrusů a počty jejich potomků. Je dobře možné z jedné snůšky získat až sto padesát jedinců i více, ale jiná samička naklade pouze několik desítek jiker, ale o poznání větších. Ty velikosti jsou někdy až neuvěřitelné, to když jsem porovnával snůšku samice, která měla oranžové jikry velikosti dvakrát větší, než samička druhá, která je měla sice podstatně vybledlejší, ale bylo jich o poznání více. Přitom plůdek byl po několika týdnech plně srovnatelný jak ve vitalitě, tak ve velikosti.
V tomto případě je tedy zcela zbytečné se přít o to, kolik kusů potěru mají Ancistrusi, protože i při stejném zacházení v jednom chovu, a to z hlediska nutričního tak po stránce ostatních ukazatelů, bylo umístění jedinců shodné a to dokonce v jedné nádrži. Jde tedy rozhodně o genetické vybavení jedinců.
Pokud budeme mluvit o rybách z oblasti vejcoživorodých, vzpomenu například známá paví očka, je toto podobné a musím přiznat, že i u těchto oblíbených ryb jde o veliké rozdíly.
Snůška plůdku u pavích oček je velmi zajímavá věc a počet mladých jedinců se může lišit mnohonásobně. U vyšlechtěných variet jde o jednotlivce, vzácně o několik desítek mimin, u samiček, kde budeme chovem sledovat co možná největší množství potěru, můžeme napočítat až ke dvěma stům jedinců. A pozor! I zde je možné se setkat s jevem, kdy jedna samička rodí velká mláďata a pouze několik a jiná porodí velmi malé jedince, ale doslova „mrak“. Zde je jednoznačně možné vysledovat genetickou dispozici, budeme-li odchovávat záměrně konkrétní varietu. Jednotlivé jedince je možné již předem určit a použít v dalším chovu. Pokud zachováme skutečně linii a přistoupíme k selekci erudovaně, jistě se k vytouženému úspěchu dopracujeme. Ale pozor !!!, cílený chov pavích oček rozhodně není pro začátečníky, jak se začasto uvádí, tedy, podobně o tom mluví pouze neznalí akvaristé.
Rád bych k této problematice nakonec uvedl, že pokud budeme sledovat počet mláďat z vrhu jednotlivých druhů ryb a věnujeme tomu nějaký ten rok svého života, dopracujeme se jistě i k té skutečnosti, že pro aktivní a počtem bohatý „kmen“ je zapotřebí velmi dobré a hodnotné krmení. Potrava je dalším ukazatelem z tohoto hlediska chovatelství, a pokud znale zvolíme druh a množství, dočkáme se jistě dobrých výsledků. Ale zde musím napsat pro ty, kteří by se snad touto cestou chtěli vydat, že potrava ovlivní zvláště vitalitu, počet mladých, zabarvení i věk ryb, ale s genetikou si musíme pohrát a „sestavovat“ konkrétní jedince do párů je totiž alfa omega budoucí variety. Doporučuji tedy alespoň základy genetiky nastudovat z příslušné literatury.
Z mého pohledu je volba jasná a rozhodně mohu doporučit kombinaci sušené potravy s živou. Mám-li zůstat u pavích oček, nejvitálnější populaci jsem odchoval, když jsem podával pětkrát denně kombinovanou potravu. Šlo o nitěnky, Cyclops, Artemii a dále rostlinnou stravu v podobě špenátu a vhodně volených nabízených krmiv od DAJANY a to spirulinové variace v podobě tablet i vloček a dále základní FLORU. Ta je velmi vhodná pro téměř všechny akvarijní ryby i jako doplňková potrava.
0 komentářů