Po roce 1989 se stalo to, co se stát muselo a naše akvária osídlily i mnohé organismy, o které jsme vůbec nestáli. Krom ryb se usídlily v akváriích i mnohé infekce a doslova zaplavily akvarijní svět. Do té doby se naše akvaristika v celém světě skvěla velmi dobrou pověstí, a i když jsme masivním exportem ryb do světa nevynikali tak jako už tehdy některé asijské země, rozhodně jsme byli vážení jako skvělí odborníci. Naše ryby byly svou krásou, vitalitou a zdravím vyhlášené a export, i když velmi politicky omezený, se přece jen nadějně rozvíjel. To si ale mnozí z někdejších, skutečně velmi dobrých odborníků na chov akvarijních ryb z důvodů naší izolovanosti ani neuvědomovali. Byla to velká chyba! To je ale jiná disciplína akvaristiky, o které se rád zmíním v některých následujících článcích.
Ona globalizace se po otevření hranic promítla též v tom, že nejen ryby z celého světa, ale i naše ryby se valily přes hranice a to pochopitelně na západ. A ona masivní výměna zapříčinila právě to, že naše pověst utrpěla těžkou ránu a naši partneři začali být opatrnější. Ryby z Asie totiž někteří naši exportéři začali nabízet jako ryby z našich akvárií a nastala doba, která trvá, dá se říci, dodnes a to doba reexportu. Je to snadné, ryby, které k nám do Čech přijdou z Asie, nabízí dále importér do celého světa společně s rybami odchovanými v našich akváriích, takže partner ani netuší, jaké ryby kupuje. Toto není pochopitelně plošná praktika, ale znáte to, jak se jednou pověst pokazí, je velmi těžké ji napravit. Dnes se už tzv. česká ryba ani nenabízí, a pokud se v nabídkovém ceníku tento termín objeví, je brán převážně jako reklamní slogan. Je to velká škoda!
Vrátím se ale ke karanténě a k její důležitosti. Jak jsem již výše napsal, naše akvária se stala, tak jako akvária v celém světě, sídlem mnoha druhů známých i neznámých infekcí a dokonce jejich kombinací. Dnes se již hovoří o přizpůsobení a mutaci některých nákaz, které jsou těžko zvládnutelné i pro znalého akvaristu. Proto je nutné provádět karanténu vždy při uvedení nových ryb do chovu!!!
Některé infekce jsou značně latentní a projeví se třeba až po několika měsících. Proto doporučuji nejkratší dobu karantény jeden měsíc, ale i to považuji spíše za adrenalinový zážitek. Nepodceňujte proto karanténu nových ryb, i když je přivezete od známého akvaristy. Infekce se mohou projevit právě až při oslabení organismu a to může zrovna nastat při přemístění ryb do nového prostředí. Budete-li odpovědně přistupovat ke karanténě a k „odvšivení“ nových druhů ryb přicházejících do Vašich akvárií, nemusíte se téměř bát infekcí a Vaše akvária budou zdravá.
Ireno, jsme tu pro také Vás!!!
Irena má starost a zcela jasně zbytečnou! Napsal jsem osobní dopis jako odpověď, ale ještě pro Vás, kdo si děláte s podobnou věcí starost. Zabarvení závojnatek probíhá začasto celý život a změny na jejich těle mohou nastat i po několika letech. Červená barva je pro závojnatky velmi typická a její projevy jsou běžné. Pokud se černá závojnatky promění částečně, nebo dokonce zcela v červenou, není to nemoc!!! Toto je zvláště pak pro černé závojnatky běžné a jde o genetickou dispozici.
Je to podobné jako s nejrůznějšími nádory a třeba i s počtem ploutví. Závojnatky jsou chované několik tisíc let a jejich tvárnost je ohromně variabilní. Jsou vyšlechtěné mnohé variety s nejrůznějšími typickými znaky, které se přenášejí do dalších a dalších variet a tím se objevují nové. Tvárnost závojnatek je dnes již tak propletená, že snad neexistuje ustálená chovatelská linie. Zdálo by se, že například u černých závojnatek je možné o tomto hovořit, ale to bereme v úvahu pouze černé zabarvení, ale variabilita tělových znaků je skutečně velmi rozdílná. U některých chybí některé ploutve, aniž by to byla morfologická vada. Je to zkrátka chovatelský záměr, i když bychom to vlastně za morfologickou odchylku považovat měli. Chovatelé takovou odchylku ale povýší na účel a je na světě nová varieta. Je to zkrátka pouze člověčí vrtoch.
Na závěr ještě uvedu, že z osobního hlediska považuji ještě za snesitelné odchovávat variety, které jsou dále soběstačné jak v reprodukci, tak i v dalších životních projevech. Variety slepé a zcela závislé na člověku mi nejsou nikterak blízké, ale je to pouze můj subjektivní názor. Vezmu-li v úvahu pohled asijských chovatelů, v tu chvíli se ocitnu na d14ruhé straně chovatelského smýšlení.
Foto: Zralý semeník Nymphaea lotus „RED“
0 komentářů