Vzkaz pro všechny, kteří si myslí, že to nějak lze obejít. Ještě k minulému tématu.
Nejprve odchováme jeden druh, potom druhý, třetí a tak to jde dále. Akvária v obydlí se nám množí a utkáváme se s naším nejbližším okolím v boji o místo. Musím se zmínit o tom, že pro tyto účely je nejvhodnější klidná a tolerantní manželka…
O mnohém se dočteme, o mnohém popovídáme s kolegy, ale vždy, pokud chceme poznat skutečnou pravdu, musíme ryby, a to každý druh, odchovat sami a někdy i několik druhů najednou. Jiná možnost není, jinak budeme o chovu i odchovu stále dokola omílat pouze všeobecné povídačky, které nejsou začasto vůbec pravdivé. To ale zjistíme až tehdy, když si vše ověříme sami. Těch druhů je možné poznat za život mnoho desítek i set, ale nikdy si není možné odchovat a poznat všechny vlastní praxí. Velmi často zjistíme odlišnosti od teorie a od toho, co se dočteme. Mimochodem, z logiky věci vyplývá, že i autoři odborných knih musí opisovat, ale tam se předpokládá, že opisují alespoň z důvěryhodných zdrojů. Je tedy nade vše jasné, že pouze vlastní pílí se dopracujeme k poznání, v akvaristice to prostě jinak nelze!
V akváriích plavou ryby, o kterých víme mnohé, ale i to jsou pouze naše zkušenosti z akvárií a velmi často nebereme v úvahu tu skutečnost, že mnohé naše poznatky mohou být pouze známka přizpůsobivosti jednotlivých druhů ryb a ne přirozené chování či vývoj. Existuje mnoho druhů ryb s velikou přizpůsobivostí a v akváriích je možné je chovat i rozmnožovat v odlišných podmínkách, než tam, kde ony samy v přirozených podmínkách žijí. Existují ryby s velkou tolerancí a tedy, většinou se nesprávně kategorizují jako ryby pro začátečníky, nebo nenáročné, nebo obyčejné, nebo…
Víme ale všichni, že existují naopak ryby, které mají velké nároky na chovatele, a bez přesných ukazatelů a zkušeností s nimi nepohneme. Za mou praxi jsem poznal mnoho chovatelů, kteří neměli problém chovat i odchovávat ty druhy ryb, o kterých jiní chovatelé, žijící v jiných lokalitách, říkali, že jsou problematické. A nebyly v tom rozhodně žádné čáry. Stačilo, když žil akvarista v lokalitě, kde tekla z vodovodu voda jako určená pro ten který rybí druh. A tak je tomu dodnes. Zmiňuji se o vodě vodovodní, neboť to je vlastně základ akvaristiky. Je nejsnadněji dostupná a v dobré kvalitě. Jen musíme brát v úvahu, že je v mnoha lokalitách našeho státu velmi rozdílná. Jinak je to však s vodou, kterou používáme k výtěrům ryb.
Ve většině případů se však všichni snažíme o tu nej nej úpravu vody, kterou pak používáme k výtěrům ryb jako vodu vývojovou pro jejich jikry. Je ale velký rozdíl ve vodě vodovodní a ve vodě přírodní. Myslím tím vodu z přírodních lokalit. A jaký?, budou se ptát zvídaví čtenáři. No přece ten, že pro vodu přírodní musíme do přírody a vodovodní nám teče rovnou z kohoutku… Tato nadsázka je sice trochu „mimo mísu“, ale ne až tak úplně. Dnes dobře vím, že i ty nejnáročnější druhy ryb je možné vytřít ve vodě z vodovodu, ale vše má svá pravidla a i voda z vodovodu se musí přizpůsobit a upravit pro konkrétní účely.
S vodou je nutné si doslova pohrát a věnovat jí srdce. Máte-li k vodě kladný vztah, myslím, že se brzy budete těšit z úspěchů. Je to totiž projev onoho citu pro věc, o kterém tak často píšu. Vody jsou různé a jejich složení též. K chovu i výtěrům těch ryb, které mají větší toleranci, je možné použít skutečně vodu z vodovodu tak, jak ji natočíte. Je jen nutné chvíli vzduchovat a použitelná voda je na světě. U složitějších druhů upravujeme vodovodní vodu buďto za pomocí katexu a anexu, nebo moderněji, za pomoci reversní osmózy. Je též možnost třetí, která je velmi účinná, a tou je kombinace vody vodovodní s vodou přírodní, nebo kombinace jiná, za použití kombinace vody upravené či destilované.
Máme-li k dispozici přírodní vodu s dobrými hodnotami, můžeme si s ní vytvořit bez mnoha dalších technických pomůcek velmi dobrou vodu vývojovou. Například vody z rašelinišť se velmi hodí k úpravě kyselosti a svou podstatou jsou to vody velmi vhodné. Ale pozor, ne vždy je ve vhodné lokalitě voda stejných hodnot a tak je na místě vždy pramen či volnou vodu při odběru překontrolovat. Kvalita a hodnoty vody se mění s ročním obdobím, s množstvím srážek… Záleží to na povaze pramenu či odběrného místa. Dochází potom k těm případům, kdy jednou použitá voda ze stejného zdroje je velmi vhodná a podruhé zklame. K těmto účelům je dobré přeměřit alespoň vodivost vody a pH.
Vodu přírodní jsme vždy uchovávali jako klenot a všichni, kdo se s ní doslova tahali vědí, jaké to bylo a co jsme pro to museli podstoupit. Mnozí z nás, ti kteří měli dostatek prostoru, nejednou použili vodárenskou cisternu na doplnění zásob. A ti, kteří tuto možnost neměli, tahali v ruce. Tahal jsem také. Pamatuji zvláště pramen v Jevanech u Prahy, kde jsme se scházeli jako oni pověstní švábi na pivo. Čekala nás tam začasto pěkná fronta. Nejprve kousek lesem a potom na Žižkově do patra a pochopitelně bez výtahu. Byly to doby, o kterých mnozí z nás řeknou, že byly přesto krásné a svým způsobem i dobrodružné.
Moje vzpomínka na tuto dobu je vždy zároveň doprovázena vzpomínkou na kolegu Láďu, který také tahal, a který na vodu ze studánek nedal dopustit, až jednou…
Byla to pěkná lapálie a celé odpoledne strávil Láďa u pramene ještě s kolegou ze spolku. Pramen nebyl zrovna ve formě a tak opatrně a velmi pozvolna odebírali vodu do malých nádob a přelévali ji až v autě do větších, padesátilitrových. Když se voda doplnila až po okraj, teprve pak si mohli oddychnout a v klidu odjet do města. Doma byli zanedlouho a tak se s kolegou shodli, že vše dopadlo nakonec dobře, to ale bylo předčasné radování.
Láďa vodu nutně potřeboval, protože vytíral zrovna periodu teter a tak nemohl vynechat. Do druhého patra to s barelem nebylo snadné, ale byly konec konců barely pouze dva a tak se postupně dalo. Zvláště, když občas pomohl pozorný soused. No, ve dvou se to lépe táhne ne? Ten den ale nepomohl, nebyl doma. No co, voda je tady, tak do toho.
Už druhý barel byl ale těžší a těžší a v mezipatře se muselo odpočívat. Ještě pár schodů a… Plastové ucho ale nevydrželo tu odpovědnost a ruplo téměř na posledním schodu. Barel se sklouzl o hranu schodu a s dutým žblunknutím se hnal z patra. Ale dole, až tam na podestě se stalo to, co se asi stát muselo. Tupý náraz na hranu barelu a jak tak byl plný vody, ve švu pukl. Láďa to později popisoval jako ten nejdivnější zvuk, který kdy slyšel. Nikdy prý by nevěřil, kolik vody v něm bylo a tedy i všude v domě pod ním, byl přece až v druhém patře. Jasně, vždycky říkal, padesát litrů, ale víš co to je vody, když teče po domě!? No nedělej nic, nic nezkazíš viď! Ještě dodával.
A s tím musím souhlasit, padesát litrů vody totiž vypadá zcela jinak, když je uzavřená pěkně v barelu, než když teče například ze stropu do bytu.
P.S. Pokud to čteš Láďo, posílám pozdrav…
0 komentářů