Paradox zdravotní

Akvaristické dětství jsem prožil v Praze na Žižkově a můj první učitel byl děda. Bydleli jsme na Ohradě a několikrát v týdnu jsme chodili na Olšanský rybníček pro plankton, pěšky tak jeden kilometr. Já, malou láhev na zavařování, děda velkou a k tomu babiččinu punčochu. Rybníček je dávno fuč a děda jakbysmet. Závěr předešlé věty se může zdát někomu snad poněkud nevhodný, ale věřte, že v mém podání je trefný a jsem asi jediný, kdo si tuto formulaci může vzhledem k dědovi dovolit, neboť vyznávám daleko více dobrou vzpomínku na zesnulé, než materiální a opulentní projevy soustrasti.
Tehdy, bylo to v polovině šedesátých let, se děda vždy zajímal o to, co do akvária rybám z rybníku předkládá a vzpomínám na jeho velikou lupu, kterou jsem mu tehdy moooc záviděl.

Později, to když jsem započal svoji samostatnou akvaristickou kariéru, jsem v žižkovském klubu zaznamenal u mnoha kolegů stejnou starost, o které jsem byl již poučen od mého dědy. Všichni asi dobře víte, o co jde. Jasně, že je řeč o infekcích a jejich neblahých následcích. Byla to doba několika druhů poměrně známých nákaz a vyskytla-li se snad nějaká zásadně odlišná, už se o tom mluvilo na schůzích a začasto se infikované ryby nechaly zkoumat v rybářských ústavech. Je ale pravda, že v té době jsme měli k dispozici dvě „barevné vodičky“, které jsme získávali ponejvíce od rybářů z chovu ryb, nebo v několika málo akvaristických prodejnách. Šlo o malachitovou zeleň a acriflavin. To většinou stačilo. Od té doby se také zřejmě traduje ona děsivá věta, kterou jsem v obchodě slyšel mnohokrát: „Dejte mi prosím tu barevnou vodičku na léčení ryb“.

Doba pokročila a k rybníkům pro potravu se téměř nechodí. Tedy rozhodně ne v takové frekvenci, jako tehdy. Pravda, tehdy nebyla k dispozici tak bohatá škála náhradních krmiv všeho druhu, jako je tomu dnes. Ale co je na dnešní situaci zajímavé v porovnání s dobou, o které jsem psal výše? Jde o to, že se změnou politických pořádků se otevřely hranice do i z celého světa a importy k nám, do našeho malinkého „českého rybníčku“, přinesly nejen množství nových příležitostí k odchovu nových druhů ryb, ale i nové druhy infekcí i méně známých druhů parazitů. Je to tedy paradox a rozdíl od dob minulých. Jestli jsme se dříve báli infekcí z rybníků, dnes se bojíme infekcí z akvárií. A mimochodem, tyto infekce je nutné hlídat i z důvodu přenesení do našich vod, tedy paradoxně a na rozdíl od minulosti z akvárií do rybníků. Všeobecně se tvrdí, že jde o tropické druhy, které u nás díky zimě neuspějí, ale některé z nich mohou být přece jen více přizpůsobivé a v kombinaci a místními formami mohou vytvořit velmi nebezpečné kmeny infekcí a tím potažmo ohrozit ryby i v našich přírodních vodách.

V současné době je na trhu mnoho desítek jak již zaběhlých, tak i nových léčiv, které sice v určité fázi infekce v akváriích ztlumí, nebo třeba i potlačí na únosnou mez, ale nikdy, zdůrazňuji, nikdy zcela nevymítí. To, co jsme si do akvárií v minulosti a dnes přinesli (pominu-li laboratoře a výzkumy), už tam zůstane a to celosvětově. Ryby v našich akváriích jsou permanentně nakaženy nejrůznějšími latentními infekcemi, ostatně jako i my lidé, a stačí potom už jen výkyv běžného stavu biologického, chemického i fyzického a nemoc se projeví (výkyv teplot, dusíkatých látek, pH…). Pro akvarijní ryby to platí dvojnásob. Jejich úzké spojení s přirozeným životním prostředím, tedy s vodou, je velmi choulostivé a vytváří začasto situace, které zaviní propuknutí nejrůznějších nemocí. Je nutné vzít v úvahu, že akvárium je velmi malé oproti přírodním lokalitám, v tomto případě jde o setrvačnost, a tak v něm dochází velmi často k výkyvům všech možných ukazatelů. To ale v drtivé většině nemáme možnost ani zaznamenat. Citlivý rybí organismus ale na tyto stavy velmi negativně reaguje!

Je tedy nutné, abychom si hlídali ten „náš malý rybníček“ a nejen do akvárií, ale i do našich přírodních vod nezavlekli nové a tím nebezpečnější infekce z téměř celého světa.

Paradox potravní

Když se tak zamyslím nad potravou pro akvarijní tvory všeobecně, je to podobné, jako s infekcemi. K rybníkům jsme kdysi chodili téměř výhradně a jako alternativní potravu jsme občas zkoušeli všemožné náhražky vyráběné z mouky, vajec, masa, rybího filé, špenátu a mnoha jiných ingrediencí. Ono snad ani tak nešlo o ty složky, jako o to, v jaké podobě je rybám podat, jak to „navléknout“, aby to co vyrobíme, bylo pro ně přijatelné nejen z důvodu nutričního, ale i z důvodu podoby a formy. Zkrátka, aby to ty naše „špulinky“ v akváriích s chutí a rády přijímaly. Zkoušely se podomácku granule, zkoušelo se strouhat a sušit na způsob domácích nudlí a drobení, zkoušely se dokonce i vločky, zkoušela se gelová krmiva. Všechno to bylo ale jaksi doplňkové…, na zkoušku.
Dnes se rybám podává mnoho druhů alternativní stravy a je z čeho vybírat, včetně přírodní potravy mražené v mnoha podobách a druzích včetně specializovaných směsí.

K rybníku se chodí všeobecně spíše tak na zkoušku či na přilepšení. Zkrátka, mnohé je obráceně. K tomuto je ale nutné dodat, že profesionální a znalí akvaristé se k rybníkům a všelijakým jiným nádržím vydávají pravidelně a dobře vědí, že bez přírodní živé potravy je chov a hlavně odchov mnoha druhů ryb téměř nemožný, nebo kvalitativně i kvantitativně chabý. Ale i přes velké množství alternativní potravy si znalí akvaristé přesto vyrábějí své osvědčené recepty, které si vyráběli vždy. Osobně mám velmi dobré zkušenosti s gelovými krmivy, které si připravuji již více než třicet let.

Těch paradoxů bychom asi našli v akvaristice více a je logické, že se s poznáním mění i zvyklosti a zaběhlé praktiky. Jen je neustále nutné si opakovat, že ryby, které chováme v akváriích, jsou původem z volné přírody, a i když je toto tvrzení na první pohled zbytečné připomínat, začasto se mi v poslední době zdá, že mnohým tato skutečnost uniká a akvaristika je čím dál víc věcí techniky, alternativní potravy a vzorových příkladů pocházejících z mnoha zdrojů. Až čas strávený s chovem každého rázně upozorní na to, že akvaristika je stále pouze hledání a boj s alternativní podobou domoviny chovaných tvorů.

Vzkaz pro paní Alenu: Bohužel se mi nepodařilo poslat Vám slíbený dopis, prosím, ozvěte se pokud možno ihned telefonem, bude to lepší a hlavně rychlejší. Vzkaz pro Vás se mi neustále vrací jako nedoručitelný. Hlavně, použijte ihned topení a vyhřejte vodu na 28°C.