Děda jako z pohádky

28.02.2010 | Žádné komentáře

Bylo to kdesi v počátku mé akvaristické „kariéry“, kdy jsme s mnoha kolegy doslova nasávali každou informaci, každý střípek z mozaiky obrovského množství potřebných údajů k tomu, abychom více pronikli do tajů vodního světa, ale hlavně do problematiky rozmnožování všech možných druhů ryb. Každá nová informace byla dobrá a tak si jistě dovedete představit, kolik jich bylo zavádějících.

Už v té době jsme ale věděli mnoho z alchymie přípravy vody pro mnoho problematických druhů ryb, ale toto vědění bylo jaksi…no bylo jaksi…pouze částečné. Abych se vyjádřil přesněji, bylo to asi tak. Věděli jsme co udělat aby, ale nevěděli jsme proč to udělat. Potáceli jsme se v chemii, fyzice a vůbec, souvislosti, které dnes používáme pro to, abychom se dopracovali ke kloudnému výsledku, byly ve velmi husté mlze. Tehdy jsme se s otázkami obraceli na známé z různých oborů a hlavně na profesionály. V tu dobu, tedy ještě jako mladík, jsem se snažil využít(pochopitelně v dobrém) snad každého ze svého okolí, abych se dověděl odpovědi na všemožné otázky, zdánlivě bez souvislosti.

V tu dobu nebyly dostupné základní potřeby, které se dnes používají zcela běžně, ale hlavně, které si může kdokoliv pořídit v odborné prodejně. Co šlo, vyráběli jsme si sami doma na koleně. Mnoho toho ale nešlo vyrobit podomácku. Byly to například indikátory na změření základních hodnot vody, které jsou pro potřebu akvaristiky nutné při přípravě určitých chemických hodnot vody. Speciální druhy osvětlení, hlavně pak UV lampy, různé druhy kyselin a louhů… Mohl bych jmenovat dále, ale pro představu mladších kolegů to jistě postačí.

Tyto speciální potřeby se ale nacházely právě v různých laboratořích a provozech. Všude tam jsme měli „agenty“(dnes na to vzpomínám s úsměvem), tedy kamarády a známé, kteří nám dokázali pomoci a vzpomínané potřeby obstarat. Spoustu chemikálií se dalo při troše slušného chování objednat též v lékárnách, a protože jsme toho nikdy nepotřebovali tuny, s většinou lékárníků či lékárnic se dalo dohodnout.

Vzpomínám na chvíli, kdy jsem tehdy jako mladý adept akvaristiky navštívil na základě rady jednoho staršího kolegy lékárnu a začal paní Magistře vysvětlovat, co to vlastně, a hlavně na co to, potřebuji. Když jsem po několika minutách ze sebe vysypal potřebné informace, začala muka v podobě zkoušení. Ta dobrá duše v podobě lékárnice si zkrátka chtěla alespoň částečně ověřit, zda nevyhodím do povětří polovinu Žižkova, tedy, že ony ingredience budu opravdu potřebovat pro blahé účely a ne pro puberťácké chemické pokusy.

A právě v tuto nádhernou průkopnickou dobu jsem poznal muže, který rozbil všechny, nejen mé, prozatímní teorie o nevyhnutelnosti přesného teoretického vybavení akvaristy, ale nastartoval ve mně ještě něco jiného z toho soudku, něco, čemu se říká v lidovém podání „mít pro něco nos“. Jestli jsem si v té době velmi vážil všech starších, a musím pro úplnost napsat, i starých kolegů pro jejich bez přehánění vědecké znalosti, právě v tu dobu jsem pochopil přesně, že akvaristika a chovatelství vůbec, patří v nemalé míře též do oblasti citu a jistého nadání pro věc, mohu-li to vůbec tak nazvat.

Bylo to v době, kdy jsem začal navštěvovat odborné přednášky v Národním muzeu, vedené převážně vědci či odborníky v nejrůznějších oblastech, které se alespoň částečně dotýkaly akvaristiky. Přednášeli tam nejen známí kolegové akvaristé, ale i chemici, ichtyologové, profesionální rybáři, a vůbec všichni, co měli něco s akvaristikou společného. Tyto přednášky byly velmi poučné a všichni jsme je hltali bez mrknutí oka. Tam jsem poprvé slyšel mne doposud neznámé výrazy a termíny, které jsem překotně zaznamenával na cár papíru, ale hlavně, dověděli jsme se například i o literatuře, která toto všechno pojímala, a o které jsme doposud nevěděli.

Čím jsem se se svými začínajícími kolegy, abych to tak nazval „z první třídy akvaristiky“, dozvídal více, tím větší zmatek jsem v těch informacích měl a zároveň jsem si uvědomoval, co vše musím poznat a naučit se, než se budu moci „dohrabat“ k prvním výtěrům například neonek, nebo jiných, tzv. složitějších druhů ryb.

Tehdy se na jedné takové přednášce objevil kouzelný dědeček. Byla to postava z jiného světa. Krásná, upravená a úplně šedivá hlava vypadala jako vkusně pomuchlaný kus papíru. Už si dnes nevzpomínám, která z přednášek to vlastně byla, ale vždy po hlavním programu nás čekala očekávaná chvíle s přednášejícím. To jsme se mohli na vše možné zeptat, a kdo chtěl, mohl přidat i kousek ze své zkušenosti. Zkrátka, byla to vždy sláva veliká a já osobně jsem to prožíval s plnou vážností a odpovědností. Když tehdy program skončil a my se rozešli, postávaly skupinky ještě před muzeem a mnozí z nás, jakoby se nemohli s rozličnými tématy rozloučit, ještě drahnou dobu debatovali.

Stál jsem tehdy shodou okolností s oním dědou a několika přáteli u kašny a téměř jsme si dávali rozchod, když, do té doby mlčící stařík, promluvil: „Já jsem z toho stejně skoro ničemu nerozuměl!“ Byla to snad jediná věta, kterou jsem od dědy za celou tu dobu slyšel. Ta upřímnost nás najednou spojila a mnozí si posteskli, že některé z částí přednášky byly opravdu náročné a ne všechno bylo všem jasné. Nakonec jsme zůstali tři, včetně dědy, kterému jel vlak stejně až za dvě hodiny. No a co si myslíte, že z toho vzešlo? Příští víkend jsme ho jeli, ještě s mým druhým kolegou, navštívit. Bydlel na vesnici, téměř padesát kilometrů od Prahy.

Návštěva stála za to, a když jsme se k večeru loučili, nevím nevím, zda jsem neměl hlavu ještě o poznání těžší, než po oné obtížné přednášce v muzeu. Po vlídném přijetí jsme nejprve museli přijmout pohoštění, které nám s nesmírnou laskavostí připravila paní domu v podobě jeho ženy. Už při oné, vlastně snídani, jsme tehdy mohli mnohé vytušit. Babička se svého muže akvaristy vyptávala, zda dal králíkům, co slípky a jak s beranem? My, pražští balíci jsme jen kouleli očima a prozatím nic netušili. Teď jsme zase mlčeli my. Po příjemné snídani děda pokynul a celí nedočkaví jsme se sebrali k vykonání exkurze. Prošli jsme dvorkem, kde bylo snad veškeré zvířectvo, jež se kdysi na venkově chovalo, a vstoupili do kurníku. Tedy, zvenku to alespoň tak vypadalo. Nasáli jsme typickou vůni, která doprovázela všechny prostory k tomuto účelu zařízené, a téměř jsme oněměli.

Těžko se dalo na první pohled odhadnout, co všechno a jak rozsáhlý onen „kurník“ byl, protože jsme se posunovali v úzkých uličkách mezi akvárii a různými nádobami, ale zato v akváriích jsme viděli mnoho zajímavého. Nejenže byla akvária plná početných odchovů, ale byly v nich druhy, o kterých jsme si mysleli, že se ještě v akváriích ani nerozmnožily. S kolegou jsme po sobě pokukovali a s obdivem pokyvovali hlavami. Dědovi to dělalo dobře a sem tam na nás po očku juknul.

Po chvíli jsme se neudrželi a začali nahlas jeho rybí hospodářství obdivovat. On se na oplátku svěřoval se svými poznatky. Byly to ale úplně jiné poznatky, než jsme do té doby vstřebávali my. Všechno dělal jinak. V mnoha nádobách měl vodu a v ní naložené různé přírodniny. Louhoval kdeco a vše mělo své místo, všechno uměl použít. Kdybych měl dnes popisovat, co jsme tam všechno spatřili, další dvě tři strany by snad nestačily. On zkrátka dělal vše po svém ale jaksi z jiné strany, ze strany člověka, který žil celý život na venkově se zvířaty.

Vše se dělo na základě intuice a vnitřního citu. Z vlastní zkušenosti a velmi logicky nám vysvětloval, co musíme udělat, aby se ve vodě neudělal zákal, aby se jikry těchto a těchto druhů ryb vylíhly, aby se vůbec daly některé druhy rozmnožit, aby…

Zkrátka, byla to pro nás ten den vysoká škola naruby. Ten člověk se uměl dopracovat ke stejným výsledkům, jako naši zkušení a velmi vzdělaní přednášející, ale ze zcela jiné strany, ze strany citu pro zvířata vypěstovaného mnoha generacemi předků, kteří s nimi žili po celý život. Nedovedl pojmenovat odborně to, co dělá, nedovedl to vměstnat do rovnic, ani do chemických vzorců, ale fungovalo to. Tehdy nás napadla šílená věc. Dědu jsme pozvali do našeho klubu, zkrátka jen tak, na přednášku. A víte, že měl velký úspěch? Není divu, dodnes mnozí z nás jeho „triky“ v akvaristice používáme.

Ohodnoťe, prosím, článek

Ještě nehodnoceno

0 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Rubriky

Novinky

Kalendář příspěvků

Únor 2010
Po Út St Čt So Ne
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728

Další příspěvky blogu

Vzkazy 2024/8

Vzkazy 2024/8

Pozor na letošní jaro!!! Bude asi ještě překvapení a tak pozor na teploty vody v rybníčcích. Bude asi ještě zamrzlo, a tak kdo nemáte ryby nachystané na ledový krunýř, ještě raději počkejte několik týdnů. V tomto případě jde hlavně o závojnatky. Prostě je nechte...

Vzkazy 2024/7

Vzkazy 2024/7

Neomezujte či hned neměňte svoji aktivitu u akvárií pouhými doporučeními v nejrůznějších článcích, které najdete na internetu. Je dobré se poučit, ale vždy s rozumem. Když mám chvíli, pročítám internet a zvláště pak články s akvaristickou tématikou a v mnohých je...

Vzkazy 2024/6

Vzkazy 2024/6

Není to dlouho, tipl bych to tak na tři měsíce, kdy jsem popisoval funkčnost a možnou opravu akvarijních čerpadel. Lze tedy snadno a rychle vyhledat v minulých článcích. Pozor ale, ještě tedy jednou a v krátkosti. Levná akvarijní čerpadla jsou určena vlastně svojí...

Vzkazy 2024/5

Vzkazy 2024/5

V minulém článku jsem si dovolil napsat něco o rostlinách, no a protože jsou rostliny velkou i rozsáhlou součástí akvaristiky, nemohl zůstat článek bez odezvy. V tomto případě jde o Echinodory. Echinodory jsou skutečně velmi obsáhlou skupinou rostlin využívaných v...

Vzkazy 2024/4

Vzkazy 2024/4

Jednoduše musím napsat, závidím!!! Mám tady dotaz na odchov čichavců mramorovaných, tedy Trichogaster trichopterus. Konkrétně na jejich odkrm. To byly časy! Uvedu zde tedy vše, co si o těchto krásných rybách pamatuji a na co vzpomenu.   Tak, jako jsem začínal...

Vzkazy 2024/3

Vzkazy 2024/3

O živorodkách jsem psal mnohokrát, ale také jsem objasňoval, jak to s jejich pojmenováním je, a že je to skutečně tak trochu jinak. Takže vezmeme-li například ČELEĎ Poecilidae, tedy živorodkovití, to jsou snad nejznámější akvarijní ryby, kterým akvaristé dali...