Silvestrovská

28.12.2008 | Žádné komentáře

Je tomu téměř třicet let, kdy jsme se snažili dát dohromady několik muzikantů, kteří by se obětovali a odehráli pro své blízké Silvestra. Většina lidí si totiž myslí, že se muzikanti na Silvestra velmi baví a dokonce za to ještě berou peníze, no považte…

Ono je to ale vše tak trochu jinak a každý, kdo se touto činností zabývá Vám řekne, že je to práce jako každá jiná. Najdou se i ti, kteří se svým způsobem při obveselování společnosti baví, ale nesmí se zábavě zpronevěřit a musí, tedy rozhodně by měli, zachovat jisté profesní kvality po celý večer i při situacích, o kterých se dá všeobecně říci, že jsou velmi zábavné. Zvláště pak, blíží-li se k silvestrovské půlnoci a společnost je již v plném proudu.

Byli jsme na to tehdy tři a i při tak zdánlivě malém počtu muzikantů se může docela dobře zadařit. Pro silvestrovskou noc není až tak důležité vyloudit z nástrojů dokonalost, ale co je velmi důležité je to, aby celá kapela měla jaksi dostatečnou textovou zásobu. Společnost od jisté hodiny večerní není téměř vůbec zvědavá na virtuositu hráčů, ale zkrátka – chce si od plic a hlavně od srdce zazpívat.

Hráli jsme tehdy asi tak pro šedesát lidí a mně se na poslední chvíli povedl majstrovský kousek. Vypadalo to totiž, že celý večer odehrajeme ve dvou, a že nám bude chybět basa. Měl jsem přítele, také akvaristu, který hrál obstojně na kontrabas, ale jeho žena o mé nabídce nechtěla ani slyšet. Prý toho má za celý rok tak dost a ten její je buď „u ryb“, nebo „pořád někde hraje“ a tedy že alespoň na Silvestra chce být se svým mužem. Nechtěl jsem více naléhat, protože se mezi známými proslýchalo, že ono manželství to má snad na kahánku právě z důvodu téměř trvalé absence mého kolegy u rodiny. Situace už vypadala vážně, ale na poslední chvíli se vše v dobré obrátilo, tedy alespoň pro naše plány, a kolega účast přislíbil. Měl jsem radost už z toho důvodu, že hra s basou je vždy o několik těch bodů zdařilejší.

Večer začal obligátně a hra se dařila. První tanečníci nastoupili na parket a prozatím ještě nesmělí hosté se bavili každý po svém. Dohráli jsme poslední skladbu první série a šli si sednout na chvíli ke stolu, kde nás čekalo pohoštění a něco k pití. Jen kolega basák byl jaksi mimo a nervózně poposedával. Hned jsem vytušil, že něco není v pořádku. „Co je?“ zeptal jsem se zpříma. Basák ale mávl rukou a věc přešel mlčením. Při druhé přestávce se situace opakovala a já se zeptal, zda nemá potíže se ženou. Ne ne, odvětil kvapem, jako by vůbec otázku nevnímal. Byl zamyšlený a stále sledoval hodinky. „Hele, nic mi do toho není, hrajem dokonce lépe než jsem si myslel, ale jestli se něco děje, tak…“, nedokončil jsem větu. Ne ne, odpověděl zrovna tak kvapem a odběhl od stolu.

Za několik okamžiků pro nás přišel konferenciér a zval nás opět na pódium. Teď už i já se nervózně ohlédl a naštěstí jsem viděl basistu, jak se prodírá mezi stoly a blíží se k nám. Další série byla bouřlivá a lidé se začali bavit tak, jak to Silvestr dokáže. Čekalo nás ale ještě několik hodin práce a tak jsme po půl hodině opět usedli k odpočinku. Ten večer byl docela výjimečný i v tom smyslu, že jsme se bavili i my a hraní šlo, jak se říká „jako z partesu“. Žádná křeč, žádné dohadování. Kontakt s lidmi v sále byl od začátku výborný a dokonce se před námi na jevišti objevila velká váza s květinami.

Kolega se ale stále vzdaloval a čím dál častěji nás opouštěl. Něco se muselo stát. Třetí hudebník se mi svěřil, že náš basista chodí telefonovat do recepce. Shodli jsme se, že má asi problémy se ženou. Nejdříve souhlasila s jeho silvestrovským hraním, ale teď mu dělá problémy. Bylo to špatné a nám to kazilo radost z jinak vydařeného večera. Zvláště, když jsem jistou mírou k této situaci přispěl i já. Co s tím?

Blížila se velká série. To je poslední série před půlnocí a muzikanti hrají třeba více než hodinu v jednom kuse. Přítomní v sálu se dostanou do toho správného varu a o to větší euforie pak zavládne v půlnoci ohlášením Nového roku. Vytahují se ty nejznámější a nejvděčnější šlágry, které se prokládají skladbami z oblasti srdeční krajiny. Na tvářích mnoha účastníků se střídavě objeví i nostalgické slzičky a to je znamení, že se scénář večera zdařil.

Mezi námi hudebníky se ale dělo cosi nepojmenovatelného. Nervozita našeho basisty stoupala a s tím přístupně i naše. Ta mu dává, říkali jsme si s třetím kolegou a rozpačitě ho očima hledali mezi davem hostů. Seděli jsme u stolku, byla poslední pauza před „velkou“a basák nikde. „Myslíš, že by to na velkou vzdal?“ otázal se najednou kolega. „Blbost“, řekl jsem spíše automaticky, ale když jsem si uvědomil, že by se to opravdu mohlo stát, nebylo mi zrovna do zpěvu, „no co, dá se to vždy nějak okecat, ale dnes by to byla škoda“, řekl jsem nakonec. Třeba mu vyhrožuje rozvodem, pomyslil jsem si. „Už jde!“ oba jsme si oddychli. „ Hele“, řekl jsem rozhodně, když usedl vedle mne, „jestli z toho máš doma průšvih, tak se na to vykašli a my to už nějak do…“, nestačil jsem dokončit větu. Konferenciér se přiřítil ke stolu a s upoceným čelem nás doslova táhnul na jeviště. „Kluci a teď se do toho opřete“, doslova volal do mikrofonu, „jdeme do finále!“ Jeho hlas se nesl sálem a my museli jasně a rázně odpovědět. Hudba začala a z bezedného sálu se ozval potlesk, jekot a hlasitý pískot. Zkrátka tak, jak už to v rozjeté silvestrovské společnosti bývá.

Hráli jsme jako o život a do půlnoci bylo ještě tak na pět kousků. Itinerář skladeb byl předem dán, ale přesto jsme během večera hráli na přání a tak nikdo nevěděl…
V tu chvíli se ale ozval místní rozhlas a přerušil hudbu. Sál kupodivu též ztichl a z reproduktorů se ozvalo radostné hlášení veselé spojovatelky: „Vážení hosté, omluvte prosím malé přerušení tohoto programu z důvodu naléhavosti následujícího sdělení. Mám tu vzkaz pro našeho basistu od jeho ženy!“ Proboha, proběhlo mi hlavou, to snad není ani možný, ta mu dává zabrat, ale v zápětí jsem se za ukvapený úsudek zastyděl. Hlas z reproduktorů pokračoval: „Honzo, je to dobrý, povedlo se a Anička je v pořádku!“ gratuluji, dodala ještě spojovatelka. Nikdo jsme nevěděli o co jde a všichni v sále se domnívali, že se náš basista stal právě otcem. O to větší bylo haló a program pokračoval svou cestou dál k očekávané půlnoci. Jen náš basista byl od té chvíle jako vyměněný. Úsměv na jeho tváři naznačoval spokojenost a zdálo se mi, že i basa začala šlapat lépe.

Krátce před půlnocí si konferenciér vzal slovo a za několik minut mělo nastat odpočítávání. Věděl jsem, že po půlnoci a po všemožných přáních a přípitcích nás z jeviště již nepustí a tak jsem hned nastoupil do útoku a s našim třetím kolegou započal výslech basáka.
Vše bylo jinak a dokonce jsem jeho ženě vzdal po vysvětlení hold.
Anička je mladá ocelátice, cichlida z rodu Astronotus, a zrovna na Silvestra se začala třít se starším a již zkušenějším partnerem. Byl to samec a basák mu říkal Bolek. Takto sestavené páry se někdy nepohodnou a zkušený samec je moc hrr. Stane se tedy, že tření může končit i úhynem samice. Zkrátka, samec ji při tření doslova ubije. Je tedy důležité, aby u aktu byl chovatel a posoudil svou zkušeností, kde je hranice tření a agresivity. Mnohdy stačí pár oddělit, měsíc, dva počkat a tření proběhne v klidu, ale u prvního výtěru mladé samice nikdy není vyhráno předem.

No a zrovna ten večer musel náš kolega z domu. Nejen, že nechal ženu doma s dvěma malými dětmi, ale ještě musela ohlídat podle jeho instrukcí celé tření a v případě maléru zasáhnout. Svatá žena!

Hezký celý příští rok Vám za nás za všechny z DAJANAPET přeje – Jiří Růžička

Ohodnoťe, prosím, článek

Ještě nehodnoceno

0 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Rubriky

Novinky

Kalendář příspěvků

Prosinec 2008
Po Út St Čt So Ne
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031  

Další příspěvky blogu

Vzkazy 2024/8

Vzkazy 2024/8

Pozor na letošní jaro!!! Bude asi ještě překvapení a tak pozor na teploty vody v rybníčcích. Bude asi ještě zamrzlo, a tak kdo nemáte ryby nachystané na ledový krunýř, ještě raději počkejte několik týdnů. V tomto případě jde hlavně o závojnatky. Prostě je nechte...

Vzkazy 2024/7

Vzkazy 2024/7

Neomezujte či hned neměňte svoji aktivitu u akvárií pouhými doporučeními v nejrůznějších článcích, které najdete na internetu. Je dobré se poučit, ale vždy s rozumem. Když mám chvíli, pročítám internet a zvláště pak články s akvaristickou tématikou a v mnohých je...

Vzkazy 2024/6

Vzkazy 2024/6

Není to dlouho, tipl bych to tak na tři měsíce, kdy jsem popisoval funkčnost a možnou opravu akvarijních čerpadel. Lze tedy snadno a rychle vyhledat v minulých článcích. Pozor ale, ještě tedy jednou a v krátkosti. Levná akvarijní čerpadla jsou určena vlastně svojí...

Vzkazy 2024/5

Vzkazy 2024/5

V minulém článku jsem si dovolil napsat něco o rostlinách, no a protože jsou rostliny velkou i rozsáhlou součástí akvaristiky, nemohl zůstat článek bez odezvy. V tomto případě jde o Echinodory. Echinodory jsou skutečně velmi obsáhlou skupinou rostlin využívaných v...

Vzkazy 2024/4

Vzkazy 2024/4

Jednoduše musím napsat, závidím!!! Mám tady dotaz na odchov čichavců mramorovaných, tedy Trichogaster trichopterus. Konkrétně na jejich odkrm. To byly časy! Uvedu zde tedy vše, co si o těchto krásných rybách pamatuji a na co vzpomenu.   Tak, jako jsem začínal...

Vzkazy 2024/3

Vzkazy 2024/3

O živorodkách jsem psal mnohokrát, ale také jsem objasňoval, jak to s jejich pojmenováním je, a že je to skutečně tak trochu jinak. Takže vezmeme-li například ČELEĎ Poecilidae, tedy živorodkovití, to jsou snad nejznámější akvarijní ryby, kterým akvaristé dali...