Ještě než se vydáme na nákup želv, je nutné krom teoretických znalostí, mít připravené terárium či jiné chovné zařízení. Již v minulém článku jsem upozorňoval na tu skutečnost, že chov želv na podlaze v bytě, případně v jakékoliv krabici v rohu místnosti je nevhodný a předem ho vyloučíme. Je tedy důležité se připravit a podle výběru určitého druhu želvy přichystat chovné zařízení. Vodní želvy vyžadují dobře fungující akvaterárium, které je připojené na vodovodní řád a jehož odpad je zavedený přímo do odpadu sériového. Nesplňuje-li chovné zařízení tyto požadavky, je s údržbou mnoho práce a bude zapotřebí nezbytná technika. Čeká nás totiž téměř denně výměna vody, která je značně znečištěna výkaly želv. Pokud je nekrmíte mimo terárium, želvy velmi rády potravu zatáhnou do vody a tam ji požírají. Nemusím asi vysvětlovat, co takový zbytek rozkládající se potravy v teplé vodě udělá. Zvláště pak krmíme-li rybami, což je u většiny chovaných vodních želv přirozená potrava. Pozor! Velmi důležité je též vytvoření místa pro vyhřívání vodních želv. Jsou sice dobře přizpůsobeny k životu ve vodě, ale velmi často se vyhřívají na souši a tato činnost je pro ně důležitá hlavně z hlediska zdravotního.
Více o vodních želvách Vzkazy (33) v článcích z 13. ledna t.r.
Pořízení terária pro suchozemské želvy je technicky méně náročné již proto, že není nutný k jejich chovu bazén s vodou a k tomu vše, co s tím souvisí. Mimochodem, dobré větrání je velmi vhodné, protože s chovem želv je i při náležité starostlivosti, vzhledem k jejich látkové výměně, spojen charakteristický zápach. Je vhodné umístit proto chovné zařízení mimo obývací místnost. Pozor ale, budete-li mít terárium na balkoně, počítejte se zimním obdobím a u želv, které nepřezimují, je třeba i v zimních měsících zajistit dostatečnou teplotu. Pozor, při dlouhodobém podchlazení a nevhodném zazimování želva uhyne! Protože se u terárií pro suchozemské želvy nepočítá s koupacím bazénem, může být zhotoveno například i ze dřeva.
Samotné chovné zařízení by nemělo a nesmí být pouze prostorem k odkládání želv, když se s nimi zrovna netěšíme. Chovné zařízení se má stát doslova napodobeninou biotopu těch kterých želv a měly by ve spokojeném stavu být schopny strávit tam celý svůj dlouhý život.
Počítejme též s plochou. Želvy, ač se to mnohým bude zdát podivné, jsou dosti čilí živočichové, a jsou-li chované ve správných podmínkách a hlavně při správné teplotě poznáte, že jejich pohyb není zdaleka tak zanedbatelný. Je to léta zavedený omyl, protože chov suchozemských želv byl mnohá léta podceňován a jak jsem již uvedl, byly chovány mnohdy v nesprávných podmínkách. Želva umístěná na podlaze bytu je v podstatě stále podchlazena(její teplota se řídí teplotou okolí) a tak se zdá, že je ve své podstatě málo pohyblivá. Je to ale důsledek špatného chovu, tedy nezkušeného chovatele. Kolikrát se stalo, že překvapený majitel při venčení želvy v létě ji na okamžik nevěnoval pozornost a ona se objevila v překvapivé vzdálenosti, nebo navždy zmizela. Je to právě z toho důvodu, že slunce prohřálo její krunýř a ona se začala chovat přirozeně. To ovšem nepoučený majitel podcenil.
Je na místě, abych se zmínil o velmi důležité součásti chovu a tou je venčení. Želvy potřebují sluneční záření z více důvodů. Velmi dobré je teplo pocházející ze slunečního záření, protože zajistí tolik potřebné prohřátí krunýře. Nemalý je též význam přirozené desinfekce(UV spektrum) a získání potřebných vitamínů. Letní výběhy jsou též velmi praktické z hlediska minimální údržby. Ve výběhu na slunci by měla být zajištěna travnatá plocha, ale i část písčitá. Důležité je zajistit též stálý přísun čerstvé vody(řeší se napáječkou) a zastínění. Poslední jmenované zaopatříme budkou velikosti vhodné pro ten určitý druh.
Otázka zazimování želv(ekofiziologické přizpůsobení) je velmi důležitá a není u všech druhů stejná! Pro tento účel se zahrabávají želvy buďto do substrátů, zeminy či bahna.
Je to pro mnohé možná s podivem, ale zrovna tak, jak se ukládají želvy evropské a severoamerické do zimního spánku, ukládají se i želvy z tropů do spánku letního či tropického(letní letargie). Želvy se tím chrání před sluneční výhní. Tento stav se změní například při příchodu dešťů.
I tomuto problému je důležité věnovat pozornost a zajistit chovanému druhu tuto potřebu.
Úvaha o tom, jakou želvu či želvy chovat je nutně spojena i s rozvahou, jak dlouho želvy žijí, jaké velikosti v dospělosti dosáhnou a pochopitelně i zmiňované minimální nároky té které želvy na chov, tedy včetně potravních nároků. Ta poslední podmínka, tedy o minimálních nárocích, vůbec neznamená abychom se omezili na ty nejnutnější požadavky, tedy velikost a vybavení terária, teplotu, hygienu či na minimalizování potravních nároků. Ono to slůvko minimální je v tomto případě myšleno spíše v přeneseném slova smyslu. Nikdo totiž, ani zkušený profesionál, nedokáže s želvami komunikovat(to se netýká pouze želv) a o jejich nárocích a nejnutnějších potřebách se můžeme poučit pouze z letitých zkušeností či na základě vědeckého výzkumu. Slůvko minimální tedy paradoxně znamená použít maximální poznatky o etologii želv a podle nich celý chov zorganizovat. Jak je to tedy s tou délkou života želv? Víme, že želvy jsou v podstatě dlouhověké a průměr délky jejich života je u mnoha druhů opravdu obdivuhodný. Počítá se na desítky let a byly zaznamenány případy, kdy délka života určitého druhu želvy přesáhla dvě stě let. To je údaj o želvě chované v zajetí, protože si myslím, že želvy žijící volně ve své domovině jsou po dosažení svého věkového zenitu zmařeny buď predátory, nebo různými druhy chorob. Ale tak jako tak jsou tyto údaje velmi důležité, protože z nich vyplývá, že želva je zrovna ten živočich, který nás může zcela bez problémů přežít. Počítejme tedy s tím, že i ty nejběžněji nabízené druhy mohou žít dvacet i více let. U tohoto bodu bych se rád zastavil a připomněl, že želvy nepatří do skupiny živočichů, kteří jsou sociálně vázány na člověka, jako například některé druhy papoušků. V případě, že z jakýchkoliv důvodů nemůžeme dál želvy chovat, neublíží jim, když je předáme do rukou zkušeného chovatele či do jiného vhodného chovatelského zařízení.
Dalším důležitým údajem je velikost želv. Neodpustím si vrátit se opět k vodním želvám z rodu Pseudemys(Chrysemys) Jsou to ony známé, barevné a roztomilé vodní želvičky, které se v ohromném množství, dnes již ve farmách, chovají pro obchodní účely. Ony mají totiž tu velikou smůlu, že ve svém mládí(velikost 4-5 cm) vypadají jako neskutečně krásná hračka a jako takové jsou bohužel mnohdy i prodávané. Jsou dokonce doporučované i do běžně zařízených pokojových akvárií. Tento hrubý omyl ony krásné tvory předurčil k mnohdy smutným osudům. To když totiž ta malá a roztomilá želvička začne v akváriu růst. Nebudu dále podrobně popisovat průběh jejich života a trápení nepoučeného chovatele, ale skončím u dospělé želvy, která je velká jako talíř na polévku a bez jakýchkoliv problémů je schopna ukousnout malému dítěti konec prstu. Podobně je to i se suchozemskými želvami, ale u těch je růst o něco pomalejší.
Zrovna tak je to s váhou. Želvy váží, opět podle daného druhu, od několika dekagramů až po několik set kilo. Ty největší a nejtěžší želvy ale těžko bude kdokoliv chovat v panelovém bytě, nehledě na jejich vzácnost a vysokou cenu. Mimochodem, dnes je to již ze zákonných důvodů nemožné.
Dospělosti se dožívají želvy v rozdílném věku podle druhu. Velmi orientačně by se dalo říci, že dospělosti mohou jisté druhy dosáhnout již ve věku čtyř let a jiné třeba až v roce patnáctém.
Růst želv je nejintenzivnější v době dospívání a po jejím dosažení se růst zpomalí, ale nikoliv zastaví. Tak jako u většiny plazů i želvy rostou po celý svůj život.
Foto: z expozice INTERZOO Norimberk
0 komentářů