Další postup je již pouze předmětem dodržení základních chovatelských pravidel. Je vždy dobré, když před prvním řízeným výtěrem má samička již jeden výtěr za sebou. Zkrátka, je dobré ponechat hejno vybraných mladých chovných ryb pohromadě tak dlouho, než dojde k prvním spontánním výtěrům. Až potom vytřené samičky oddělit a ponechat do nového zaplnění v izolaci. Vždy se vyplatí věnovat tomuto výběru trochu času navíc. V budoucnu, při dalších výtěrech, se to jistě vyplatí. K tomu bych ještě dodal, že v této fázi je nutné podávat kvalitní potravu. Ke všemožným lahůdkám přidávám dospělým parmičkám též vylíhlou Artemii. Vynikající je přikrmovat potravou s přídavkem Spirulíny. Tato mořská řasa je doslova nabita dobře stravitelnou bílkovinou.
Rád bych se pokusil na tomto místě objasnit jednu nepřesnost, která se rozporně objevuje i v mnoha knihách a článcích. Ten rozpor tkví ve velikosti elementky používané k výtěru. Jeden názor hlásá, že elementka musí být větších rozměrů a s rostlinami, protože samec při tření samičku agresivně pronásleduje a ta by měla mít možnost se skrýt, jinak hrozí její ubití.
Druhý názor je opačný a hlásá, že postačí malá elementka. Oba názory jsou správné. Vysvětlení je v samé podstatě řízených výtěrů a v přípravě ryb na ně. Z mých zkušeností jasně vyplývá, že mladé, nebo i starší, ale „rozetřené“ samičky nemají s výtěry problém, a když akvarista dobře zná návyky těchto ryb, můžete je vytírat takřka u kávy. Tím myslím, že připravený pár se začne třít prakticky ihned po nasazení a po několika málo hodinách je bezproblémové tření u konce. V tomto případě může být elementka i menších rozměrů a samičkám nic nehrozí.
Jinak je to ovšem u ryb starších, které byly delší dobu nevytřené a jejichž samičky mají zaplněná bříška jikrami. To se stává právě chybou u začínajících akvaristů. Ti si myslí, že samičky s plným bříškem jsou již připraveny se třít a mnohdy je právě toto příčinou neúspěchu či dokonce úhynu samičky. Takové ryby musíme umístit do větších elementek s možností úkrytu. Mnohdy je již ale pozdě a to tehdy, kdy samička již ztratí schopnost zatvrdlé jikry z tělní dutiny vypustit. V tom případě je nesmysl ji dlouho ve vytírací nádrži trápit a je dobré ji navrátit do společné nádrže. V takovém případě se opravdu stává, že ji sameček doslova ubije. Tyto samičky mohou bez problémů sice dále žít, ale k výtěrům jsou již nepoužitelné.
Je tedy dobré si říci, že pár, který se do tří dnů nevytře, vracíme zpět do společné nádrže, nebo do připravených akvárií. V dalším cyklu je potom dobré nahradit samičku jinou, třeba mladší.
Anebo, a to je právě ta druhá možnost, umístit samičku do větší elementky a přidat dostatek rostlin a kamenů pro možnost úkrytu. Druhý den přidejte do takové nádrže vyzkoušeného samečka a nechte věci volný průchod. Já tomu říkám čekání na zázrak. Stalo se mi, že se taková samička vytřela až po patnácti dnech. Z těchto opožděných výtěrů nebývá samozřejmě žádný potěr, ale samička se po zaplnění dále může vytírat v běžném cyklu. Vyplatí se to v tom případě, jde-li o samičku něčím výjimečnou a potřebnou dále do chovu.
Budeme ale pokračovat s výtěrem našich již připravených párů: máme tedy oddělené samečky od samiček, které se již vytřely, a které se po několika dnech opět zaplní jikrami. Začne-li se samičkám v oddělené nádrži zaplňovat bříško, přestaneme krmit. Je to z toho důvodu, abychom posléze, ve vytírací elementce, exkrementy ryb zbytečně nesytili vodu živnými látkami pro nežádoucí jednobuněčné živočichy, hlavně potom pro dravé nálevníky. Takto připravené samičky nebudou mít jistě problém s výtěrem. Samce je dobré oddělit ze společného akvária a minimálně den před výtěrem umístit v „hladomorně“. Ta slouží k tomu samému účelu.
Až teď máme teprve nachystané ryby a můžeme připravovat samotný výtěr.
Pozor ale! Již nejméně dva dny před samotným výtěrem, tedy dejme tomu v době, kdy přestáváme krmit samičky, připravujeme vývojovou vodu. Toto je tzv. akvaristická alchymie a patří k těm největším a mnohdy nejskrývanějším tajemstvím akvaristů. Máme zkrátka téměř všichni své postupy, ale sledujeme jediný záměr, na jehož horizontu je kvalitní a silný potěr.
Tedy voda pro výtěr parmiček čtyřpruhých by měla být měkká a jak jsem již několikrát uvedl-čirá. Pozor tedy na alkalitu. Dobré je doržet dKH(uhličitanovou tvrdost) na maximu do 2-3 °. Celková tvrdost vody by neměla být vyšší než 6 °dNKH(stálá tvrdost vody). Kyselost nastavuji na 6,8 pH, tedy voda slabě kyselá.
V dávné době, kdy jsem ještě nebyl schopen měřit hodnoty vody a kdy se moje první výtěry setkávaly s nezdarem, jsem dostal od jednoho kolegy z klubu velmi stručný návod na výrobu takové vody. ňekl mi doslova: sežeň si destilku a smíchej napůl s čistou vodou z akvária. A bylo jasno. Od té doby jsem množil tetrazony jedna radost. Tento příklad uvádím proto, že tolerance těchto ryb k vývojové vodě je opravdu značná. Tenkrát to byla rada od kolegy z pražského klubu a za předpokladu, že nám v Praze s kolegou tekla voda podobných hodnot z vodovodu, to ještě šlo. Ale všeobecně je tento návod zavádějící. Je prostě dobré se měření chemických hodnot vody, tuto základní akvaristickou disciplínu, naučit. Už pro další praxi. Konečně, v dnešní době, kdy se na trhu odborné firmy doslova předhánějí v nabídce indikátorů, to není žádný problém.
Připravenou vodu na tření nalijeme do elementek s třecími rošty a přidáme vzduchovací kamínek. Znovu upozorňuji, že všechny potřeby je dobré před použitím desinfikovat. Po vytemperování vody, postačí 24 – 26 °C, můžeme vložit chovné ryby. Sestavené páry v elementkách zakryjeme krycím sklem nebo polystyrénovými destičkami. Může se stát, že samičky pronásledované samci vyskočí z akvária. Jsou-li dodržena všechna pravidla s přípravou chovných ryb, nejpozději do druhého dne dopoledne se vytřou. Potom ryby odlovíme a elementky s jikrami ponecháme v klidu.
Jikry jsou velké, dožluta či do oranžova zabarvené. Po několika hodinách(podle teploty vody) začnou bělat neoplodněné jikry. Dále je to již běžná akvaristická praxe. Je mnoho způsobů, jak ošetřovat jikry ryb po výtěru. Zkrátka, je to opět o tom chovatelském fortelu. Jedni ošetří vývojovou vodu acriflavinem a jikry nechají svému osudu, druzí pečlivě odstraní pipetou zbělané jikry a vymění vodu té samé hodnoty. Někdo vybrané jikry slévá z několika elementek do jedné nádrže. Zkrátka, je mnoho způsobů jak pečovat o jikry, ale to je již na každém z nás.
I když jsou jikry tetrazon velmi tolerantní k našemu zacházení, přesto si dovolím upozornit na dvě věci, které jsou důležité. Pozor na nálevníkové zákaly a na větší výměnu vody za čerstvou. Obě tyto věci plůdek tetrazon nemá rád. Když už budete měnit vodu, ať již z jakéhokoliv důvodu, vždy mějte připravenou vodu stejné momentální hodnoty a teploty.
Plůdek se líhne po dvou dnech a za další čtyři dny se rozplave. Tyto údaje berte opět s jistou rezervou. Jde o teplotu vody a při rozdílu dvou až tří stupňů C se mohou lišit až o několik hodin.
Když se plůdek rozplave, zakrmte Artemií, nebo drobným prachem z přírodních zdrojů. Výborné jsou například nauplie buchanek. Ale pozor, jak jsme si již řekli, krmivo z přírody je rizikové z hlediska zanesení nákazy. Několikadenní plůdek je téměř nemožné léčit. Nemá totiž ještě dostatečnou energetickou zásobu.
Přeji hodně úspěchů a zase platí již zavedené pravidlo: budete-li potřebovat podrobnější vysvětlení některé pasáže tohoto článku, napište.
0 komentářů