Po několika zdařilých výtěrech jsem si ponechal velkou skupinu a čekal, až jehly malé dorostou a budou schopny reprodukce.
Zařídil jsem speciální nádrž, aby měli tito vzácní chovanci klid a také proto, abych měl přehled o jejich růstu a všech podrobnostech chovu.
Jehly rostly a v akváriu jich bylo více než sto jedinců. Krmil jsem Artemií a když se naskytla možnost nalovit jemný Cyclops, zpestřil jsem jim jídelníček. Všiml jsem si ale také, že jehly pravidelně „ozobávaly“ okraje listů rostlin. Ne snad z toho důvodu, že by je okusovaly, ale je docela možné, že požíraly řasu.
Zanedlouho, asi tak v půl roce, jsem pozoroval první samce s jikrami ve vaku. Protože se mi jejich projev v hejnu velmi líbil, zůstali nějací samci pohromadě s hejnem, ale pro některé jsem slepil dvacetilitrové elementky. Tyto jsem naplnil vodou stejné hodnoty jako v chovném akváriu, vložil malé trsy rostlin a do každé vložil jednoho samce s plným vakem. Do každé elementky jsem vpustil dva malé Ancistrusy.
Samečkové, kteří zůstali ve společné nádrži svoje mimina v klidu vypustili z vaku a ta se potom zabydlela v trsu Microsoria. Bylo dobře, že někteří ze samců byli odděleni do elementek, protože evidence potěru by ve společné a zarostlé nádrži nebyla možná.
Musím předem napsat, že několik ještě malých Ancistrusů jsem vkládal k potěru běžně. Osvědčili se z několika důvodů. Ten hlavní byl v tom, že pozřely zbytky nespotřebované potravy, která je v akváriích s malým potěrem opravdu závadou. A další důležitý důvod byl, že neustále rozrušovali přisedlou vrstvu usazenin.
Po krátkém čase začalo samečkům v elementkách tmavnout bříško a to byl pro mně signál, abych ve dne v noci hlídal s fotoaparátem v ruce první „řízený“ porod.
Hned první noc jsem se ale dočkal nemilého překvapení. Na dně jedné elementky jsem našel mrtvého samečka s poškozeným vakem. Záhadou bylo i to, že v akváriu nebyl žádný potěr, i když byl ve vaku jistě již „zralý“.
Toto jsem si nedovedl vysvětlit, a proto se moje pozornost k ostatním samečkům ještě znásobila. V místnosti s akvárii jsem měl staré křeslo a to se stalo na nějaký čas mým domovem. V podstatě neustále jsem měl před očima elementky s jehličkami a již se nemohlo stát, abych nějaké dění přehlédl.
To jsem si ale pouze myslel.
Hned druhou noc se stalo totéž v jiné elementce. Byla to záhada a já, ač jsem si již tenkrát nepřipadal jako úplný začátečník, jsem si nevěděl rady. Elementka byla zcela v pořádku, termostaty fungovaly přesně a já byl z toho všeho bezradný. Muselo to přece mít nějakou příčinu!?
Jediné co mohlo být příčinou úhynů byli Ancistrusi. Sice jsem nedovedl odhadnout co se skutečně stalo, ale nic jiného mě prostě nenapadlo.
Rozuzlení této záhady na mne čekalo za několik málo dní. Bylo to v noci. Ráno jsem z většiny elementek odstranil Ancistrusy. Tu noc jsem poprvé pozoroval nádherné zrození malých jehel. Kdybych se neučil akvaristice již několik let, nikdy bych nevěřil, že se dívám na potěr ryb! „Porod“ proběhl bez problémů a já z toho měl ohromnou radost. Ne už tak po chvíli, kdy jsem se podíval do vedlejší nádrže. Byl jsem svědkem neskutečně brutálního útoku ještě ne třícentimetrového Ancistrusa na samce jehličky s plným vakem. To vše jsem ale mohl sledovat pouze díky náhodě. Na „rodícího“ samce jsem si svítil baterkou a prudký pohyb vedle v elementce mě upozornil na něco podezřelého.
Malý Ancistrus byl doslova přisát na plodovém vaku samce jehličky a bylo vidět, jak prudkými pohyby ostré tlamky doslova vyžírá potěr z jeho dutiny. Stalo se to velmi rychle, a i když jsem v podstatě okamžitě zasáhl, bylo již pozdě.
Ahátě, potvůrko! Záhada byla vyřešena. A co je na tom tak zajímavého?
Ancistrus, jako obyvatel vod Jižní Ameriky se s jehlami malými nemohl za své existence setkat. Jehly malé obývají západ kontinentu afrického a ještě ke všemu vody brakické. A právě to, že si potěr Ancistrusů nezávisle na sobě našel zrovna plodový vak samců jehel ke svému hodování, byla ta zajímavost. Stalo se tak vždy, když byli samci jehel těsně před „vrhem“. Vtom je také zřejmě vysvětlení.
Tato nečekaná zkušenost opravila můj pohled na potěr Ancistrusů. Do té doby jsem si o nich totiž myslel, že jsou to mírumilovní andílci, kteří tak maximálně hodují na uhynulých živočiších.
š lo o jednu z mnoha zkušeností v nesmírném labyrintu záhad akvaristiky, ale právě z těchto střípků se potom skládá ta krásná mozaika znalostí o tajích a životních projevech akvarijních živočichů.
0 komentářů