Možná se Vám bude zdát tento nadpis vhodný spíše do filmového prostředí, ale posuďte sami.
Někdy se stává, a v akvaristice to není zase tak vzácné, že koukáme na problém a nevidíme ho. Zkrátka, jde často o propojení zkušeností do jednoho celku, ale než to člověku sepne…
Již je tomu více než dvacet let, kdy jsem dostal od přítele akvaristy nádherné a tehdy dosti vzácné jehličky z čeledi Syngnathydae(jehlovití) – Syngnathus pulchellus(jehla malá). Tento skvost ze západní Afriky byl velmi křehkým chovancem. Každý, kdo tato nádherná stvoření měl ve své péči ví, proč jehličky nazývám křehkými chovanci.
Představte si asi tak deset centimetrů dlouhou žížalu s tím, že proti žížale je toto stvoření tenčí a nepochybně křehčí. Vynahradí to ale bohatě zajímavý způsob života a v neposlední řadě i krása těchto tvorečků. Ještě pro Vaši představu uvedu, že jehla malá má šestihranný průřez těla.
Byla by ale chyba, kdybyste si představovali pohyb jehliček jako např. pohyb úhoře. Ne, jejich pohybový projev je zcela odlišný. Plavou na výšku v podobě písmena S. Tak, jako plave například mořský koník.
Jehlička byla podle literatury objevena zřejmě v roce 1973 a nesprávně se jí všeobecně začalo říkat sladkovodní. Málokdo tenkrát věděl, jak je správně chovat. Marně jsem hledal informace v odborných knihách. Jehličky jsem dostal s tím, abych se pokusil o jejich chov a hlavně o jejich případné rozmnožení. Byly to rozhodně jedny z prvních exemplářů, tenkrát ještě v Československu. Nejsem si zcela jist rokem, ve kterém jsem jehličky choval, ale bylo to pouze několik málo let od jejich objevení a následného importu k nám. Nakonec jsem zvolil sice dosti složitou a pracnou metodu, ale téměř vždy úspěšnou. Obrátil jsem se na kolegy v klubech i kamarády akvaristy po celé republice a konečně se na mně usmálo štěstí. Daleko od domova bydel člověk, který již nějaký ten čas jehličky choval. Daleká cesta byla nadmíru úspěšná. Kolega akvarista nejen, že byl sdílný(což z pochopitelných důvodů bývá nejen u akvaristů vzácnost), ale viděl jsem u něho první odchov těchto zajímavých ryb.
První a pro mne nejdůležitější informace byla, že jehličky potřebují určitý podíl mořské soli ve vodě. Běžná kuchyňská sůl nestačila a to byl důvod mého prozatímního nezdaru. Že se jim musí voda přisolit, to jsem věděl, ale ta mořská sůl posléze opravdu zabrala.
Jehla malá potřebuje tedy pro zdárný chov i odchov vodu brakickou. To je voda s určitým podílem mořské soli.
Po návratu jsem zjistil, že jsou jehly v pořádku a oddychl jsem si. To proto, že jsem dělal hodně věcí špatně. Ihned jsem vše napravil a téměř nevěřil svým očím. Změna to byla veliká. Chování i vybarvení ryb se zásadně změnilo k lepšímu a já věděl, že tak je to správně.
První změna byla, že jsem použil čerstvou vodu a mořskou solí upravil vodivost vody na 3500 – 4000mS a pH kolem 8. Akvárium jsem prosvětlil a vložil do akvária trs Microsorium pteropus. Bude se Vám to snad zdát divné, tato rostlina se doporučuje do měkké a kyselejší vody, ale v tom je právě ta krása akvaristiky.
Změna v chování ryb nastala okamžitě po přelovení. Ještě ten večer jsem byl svědkem prvních milostných „tanečků“. Je to jejich nádherný projev a všem bych přál ho spatřit. U těchto ryb je barevně dominantní samec, který se v tu chvíli vzdáleně svým projevem podobá mořskému koníku. Mimochodem, jejich chování při odchovu potěru je velmi podobné. Výrazné barvy jsou červená, černá a modrá. Při tancích jsou tyto barvy téměř neonové a velmi výrazné. Těla samců zvětší objem a ti se potom navzájem „naparují“. Všelijak se proplétají, ale nikdy jsem nezaznamenal, že by tyto tance končily poraněním případného soka. Tyto nádherné reje se dějí ve skupinách i se samičkami. Dojde-li k tomu, že se do sebe nějaký ten pár během tance „zakouká“, odebere se stranou a začne milostný akt.
Tření Syngnathus pulchellus je nádherný zážitek a není vhodné je jakkoliv vyrušovat.
Sameček se k samičce tiskne bříškem a ta v těchto chvílích klade samečkovi blízko plodové dutiny jikry. To se ale neděje vždy. Pozoroval jsem, jak nakladené jikry doslova sbírá sameček ze dna. Tvar jiker je rozdílný a myslím, že se z něj dá vyčíst, které z jiker jsou či nejsou oplodněny. V té době jsem bohužel neměl vhodný mikroskop, ale z mé zkušenosti můžu říci, že pravidelně kulaté jikry se zdály být vždy v pořádku. Jikry s tvarem podlouhlého vejce zůstávaly neoplozené. Jikry jsou malé a žlutě až oranžově zbarvené.
Sameček tak přebírá svou mateřskou úlohu a vzorně se stará po dobu přibližně 14 dní o jikry uložené v plodové dutině či vaku. Vodu jsem při chovu temperoval na 26 °C. Při odchovu jsem ji zvýšil o stupeň či dva.
Po nějakém čase jsem zjistil, že moje počáteční neúspěchy v odchovu byly zaviněny mou nevědomostí. Ostatně tak je tomu téměř vždy. Při dalších zkušenostech jsem si totiž všiml, že mladí samečkové se sice se samičkou vytřou, ale nejsou ještě schopni se své úlohy zhostit stoprocentně. Protože jsou jehličky poměrně brzy dospělé, hrají v tomto případě úlohu měsíce. Mohu ale napsat, že půlroční samec je schopný již přebrat úlohu vzorného rodiče.
Rozdíl je také v tom, že mladí samci odchovávají až o polovinu méně potěru než zasloužilí otcové.
To největší překvapení a radost jsem ale teprve očekával. Ačkoliv jsem na to byl od kolegy upozorněn, když jsem viděl prvně potěr jehliček, téměř se mi zastavilo srdce.
Představte si 15mm dlouhou nitku! Přiznám se, že jsem v první chvíli, než jsem si to uvědomil, myslel, že se v akváriu vznáší jakási nečistota.
I přes titěrnost potěru ale musím napsat, že si bez problémů poradil s právě vylíhlou Artemií. V té době jsem se pokoušel nakrmit jej též naupliovými stadii planktonu, ale úspěch jsem měl pouze s „prachem“ Cyclopu. Později jsem krmil jak mláďata, tak dospělé jehly výhradně Artemií. Je zajímavé, že si v zařízené nádrži tyto šikulky našly zřejmě mnoho jiné potravy, která se mi ale těžko určovala.
Těsně před „porodem“ se samcovi zbarví střední část těla do tmava. Poznal jsem to potom mnohokrát a dá se tak docela přesně určit doba odložení mláďat.
Zpočátku jsem si dělal přesné údaje o chovu, ale během několika stěhování, jak už to tak bývá, jsem o tyto údaje bohužel přišel. Pamatuji si ale, že největší počet mláďat, odložený zkušeným samcem, byl až přes 80 ks.
Mladé jehličky rychle rostou. Po čtyřech až pěti měsících se tvoří vznášející se skupiny, které již žijí svým vlastním životem. Krátce po této době jsou již jehly malé schopny rozmnožování.
Příště pokračování o zajímavé zkušenosti.
Foto: Barclaya longifolia – sklizeň.
0 komentářů