V druhém díle jsem se zmínil o změnách v chování ryb, chovaných po mnoho generací v akváriích
Všimněme si tedy oněch skupin(kategorií), o kterých jsem již psal. Jde o to, že některé ze sestavených párů jsou jaksi blíže svému objevení a „vzpomenou“ si ještě na své původní chování při výtěru. Jikry po výtěru tedy hlídají a čistí až do doby, kdy se potěr vykulí. Je pravda, že ještě menší procento dnes chovaných skalár se o svůj potěr dokáže postarat dále. Než dojde k rozplavání, postará se většinou jeden z rodičů o jejich život jaksi po svém.
Povede-li se Vám ale sestavit pár, který se dostane alespoň do stádia vykulení jiker, máte vyhráno. Protože i kdybyste hned po vykulení potěru chovný pár odstranili, klubající se jikry již bez problémů odchováte sami. Po rozplavání lze malé skaláry pohodlně odkrmit naupliemi buchanek, nebo Artemií. Umělou, neživou potravu ani nezkoušejte. I kdyby se Vám podařilo na této potravě několik málo skalár odchovat, nebudou vitální, ani pěkně zbarveny.
Další kategorie chovných skalár se o svoje jikry nedokáře postarat již vůbec a po tření je ihned pozře. Toto také bývá příčinou toho, že začínající či nezkušený akvarista ani nepozná, že se pár již vytřel. U skalár se dá ale čas tření předem poměrně snadno odhadnout.
Zkrátka je třeba chovné ryby pozorovat a podle toho se zařídit. To jsou ty osobní, nenahraditelné a nepředatelné zkušenosti. V tomto případě chovné ryby musíme po výtěru ihned odlovit.
Budete-li váhat, může k jejich sežrání chovným párem dojít doslova v několika vteřinách. Oni je vlastně velmi obratně „vyzobají“.
Vzpomínám si na jednu příhodu, kdy se mi poprvé vytřely skaláry. Měl jsem ohromnou radost a tak mě napadlo zavolat kamarádovi, aby se hned přišel podívat. Telefon jsem měl za akváriem a hovor trval několik vteřin. Stačil jsem mu radostně oznámit co se stalo, a že ho očekávám!
Než jsem se obrátil zpět k nádrži, list původně s jikrami byl prázdný. Myslel jsem si, že jsem se zbláznil.
To bylo také předzvěstí mých budoucích lapálií se skalárami. Trvalo mi ještě pěkně dlouho, než jsem si chov těchto krasavic osvojil. Záleží též na troše toho akvaristického štěstí při výběru ryb do chovu.
Znovu ale zdůrazňuji, návod na chov sice existuje, ale vlastní vědomosti a zkušenosti jsou bezpodmínečně nutné. I v tom je krása akvaristiky.
Lze se o jikry ale postarat i tak, že list či plátek umělé hmoty s jikrami odstraníme z nádrže do připravené elementky se stejnou vodou a zajistíme, aby stálý proud vody či proud bublinek ze vzduchovacího kamínku k nim nepřetržitě přiváděl kyslík.
Další úskalí je v tom, že jikry nejsou stoprocentně oplodněny a po několika hodinách některé z nich zbělají. Ty potom mají tendenci zaplísnit.
Práce s izolovanými jikrami je velmi citlivá záležitost a návodů, jak odstraňovat zaplísněné jikry, je mnoho.
Plíseň bývá posléze zkázou i pro ostatní, zdravé jikry.
Skaláry se vytírají na list rostlin, nebo lépe na plátek umělé hmoty, list připomínající, který opatříte přísavkou. Ten přisajete na sklo tam, kde se vybraný pár nejčastěji zdržuje.
Zajímavé je, že chovný pár, zvyklý na umělé trdliště, si ho před třením později sám vyhledá a tak můžete určovat místo, kde se budou skaláry třít.
Ještě bych rád popsal rozpoznání rozdílnosti pohlaví. Skaláry amazonské nemají na první pohled mnoho rozpoznávacích znaků. Budete-li se ale zabývat těmito rybami delší dobu, zjistíte, že rozdílnost pohlaví je přece jen patrná.
Již při samovolném sestavování párů a následném aktu přípravy tření lze velice dobře rozpoznat pohlaví skalár podle tvaru kladélka(urogenitální papily). Samička má zakončení tohoto orgánu tupé, zatímco u samečků se tento orgán ke konci zužuje.
Později je rozdílnost pohlaví dobře znatelná podle tvaru těla. Samečci mají většinou tukový hrb na čele a jejich tělo je robustnější.
Pozor na jednu důležitou věc a tou je teplota vody. Tyto krásné ryby nelze otužovat. Mnoho akvaristů se o to pokoušelo, a i když se zpočátku zdálo, že výsledky nebudou marné, záhy přišly nenapravitelné komplikace končící úhynem ryb. Skaláry jsou teplomilné a teplota vody od 26 °C jim vyhovuje. Pro tření bych zvolil teplotu až do 30 °C.
Budete-li chovat skaláry ve vodě chladné, např. 20 °C, skaláry budou dříve či později napadeny plísní, která je u nich těžce léčitelná. Problémem je její počáteční, velmi nepatrný výskyt. Méně zkušený akvarista toto rozpozná bohužel příliš pozdě.
Kvalita vody je pro zdárný odchov potěru důležitá, ale zdaleka již ne tak, jako u jiných, problematických ryb. Doporučuji vodu měkkou, kyselosti 6,5 pH a minimum uhličitanů. Předpokládám, že nemusím upozorňovat na mechanickou čistotu a čirost vody. Pozor na bílý zákal. Tento bývá tvořen nálevníky a v takové vývojové vodě nemají jikry šanci na zdárný vývoj.
A nakonec dovolte jednu příhodu, která dokazuje pouze to, co neustále zdůrazňuji a to, že veškeré rady jsou dobré pouze jako orientační a vlastní zkušenost a poznání jsou nenahraditelné.
Před nedávnem jsem zakoupil v jedné prodejně velmi dobře vypadající skaláry. Zaujalo mě jejich vybarvení. Byly totiž velmi podobné původní formě a já se radoval, že mám konečně potomky původních skalár. Přesvědčilo mě o tom též to, že v hejnu jich bylo snad sto a všechny byly stejné.
Po několika měsících hýčkání a rozmazlování jsem pozoroval klasický projev oddělení prvního páru. „Mladí“ obsadili jeden roh akvária a dali se do opečovávání širokého listu rostliny. To byl pro mne impuls k tomu, abych zařídil šedesátilitrovou nádrž a umístil je do samostatné „garsonky“. Hned po přelovení se oddělily a začaly si hlídat každá svůj roh. Po několika dnech jsem musel přiznat své unáhlení a skaláry opět přelovil do původního akvária k ostatním skalárám. Hned po přelovení se dal pár opět dohromady a obsadil dosti drsným a nesmlouvavým aktem svůj původní roh. Nechal jsem je tedy ještě několik dní a když se objevila u obou ryb kladélka a potvrdilo se, že je to skutečně nadějný pár, který se chystá k výtěru, opět jsem je přelovil. Co myslíte? Situace se opakovala!
Nakonec jsem je musel nechat ve společném akváriu a tam se také zanedlouho vytřely.
Ony zkrátka dobře věděly proč to dělají. Mohl v tom být právě onen přirozený pud, který zrovinka při obraně trdliště dává impuls ke tření a k soudržnosti páru.
A tak doufám, že moje rady budete brát jako dobrou zkušenost od někoho, kdo ví o čem píše, ale rozhodně je neberte jako vždy platnou měnu. Ona totiž ta krásná dáma akvaristika je také velmi citlivá a svá tajemství vydává velmi, velmi pomalu.
Mnoho úspěchů s chovem skalár přeje Jiří Růžička.
Foto: Tanichthys albonubes
0 komentářů