Předpokládám, že jste po Velikonocích v pořádku(hlavně chovatelky z našich řad), a že se opět můžete plně věnovat svým miláčkům nejen v akváriích.
Minule jsme skončili nákupem mladých ryb druhu Pterophyllum scalare pro budoucí chov. Máte-li opravdu v úmyslu skaláry v budoucnu odchovávat, pořiďte si nejméně deset, ale lépe ještě více mladých jedinců. Jde o budoucí výběr. Čím více ryb budete mít, tím větší bude možnost výběru, až přijde čas a ryby pohlavně dospějí.
K tomuto bych rád dodal, že variabilita skalár, jak jsem již uvedl, je dosti značná a tak pozor při úvaze o množství pořízených ryb. Ono se totiž velmi často stane, že již po několika týdnech zjistíte, že původně krásné a bezchybné ryby se začnou od sebe odlišovat. A nemusí to být zrovna barvou.
Mám na mysli odchylky, kterým se říká morfologické. Jedná se o různé deformace ploutví, páteře a nakonec všeho, co tyto ryby odlišuje od tvaru těla zdravého původního druhu. Rozhodně nedoporučuji takové ryby do dalšího chovu zařadit. Je možné je věnovat někomu, kdo má okrasné akvárium a ryby nemnoží, ale k reprodukci jsou tyto ryby z genetického hlediska nevhodné! Znamená to jediné, tyto ryby postupně z chovu oddělte. Jejich potomci se jim z mnoha procent budou podobat a odchováte vlastně mrzáky. Má to ale ještě daleko vážnější důsledek. Ti potomci, kteří budou z takového chovu a budou na pohled v pořádku, budou v druhé generaci plodit další a další pokřivené potomstvo. To se v praxi často stává a někteří neodpovědní akvaristé tuto praxi přesto provádějí. Je to chovatelsky zásadně nepřijatelné!
S tím je spojena velikost nádrže. Vezměte v úvahu, že dvacet skalár velikosti 5-6cm není ve dvěstělitrové nádrži téměř vidět, ale již za pět měsíců, při kvalitním krmení, budete mít problémy. Proč? Skaláry jsou dravci a jejich způsob reprodukce je zcela odlišný od reprodukce například teter. Jde o teritoriální ryby, které si své trdliště(místo, kde se ryby vytírají), ostře střeží a dokonce o něj s ostatními bojují.
Když dorostou skaláry do pubertální velikosti, začnou se párovat. Je to zatím fingované partnerství, ale již se připravují na první výtěr. Začnou si tedy obhajovat vybrané teritorium, které je na akvaristické poměry poměrně velké. Rozhodně jim nestačí malé místo nad jávským mechem, jako některým ostatním, menším druhům.
Když uvážíte, že se v takovém akváriu vytvoří tři i více párů, je jasné, že začnou svádět urputné boje o místo. Skaláry jsou při těchto soubojích velmi nekompromisní. Jak tedy na to? Nemáte-li možnost umístit páry do samostatných akvárií, což je nejlepší řešení, musíte vybrat dva nejnadějnější páry a ostatní ryby z akvária odstranit. Ony dva páry si potom, podle mých zkušeností, akvárium rozdělí. Ale pozor, to platí pouze do té doby, než se první pár vytře. Potom se stará o to, aby měli jejich potomci dosti místa na rozplav a nárokují si rozšířené území. A teď si představte, že dojde k výtěru obou párů přibližně ve stejné době…
Sami vidíte, že je téměř nemožné v pohodě chovat a odchovávat několik párů skalár v jedné nádrži. A tak, budete-li rozhodnuti skaláry odchovávat s několika páry najednou, je bezpodmínečně nutné je rozdělit do samostatných akvárií. Obsah těchto akvárií nemusí být až tak velký. Z vlastní zkušenosti můžu uvést, že například kostky velikosti 40x40x40cm, pro jeden dospělý pár postačí.
V této fázi musím ale upozornit na další úskalí. Skaláry, jako samostatný druh, jsou chovány v zajetí již mnohá desetiletí a jejich přirozený rodičovský pud je u mnoha jedinců potlačen. Jde zkrátka o to, že sestavené páry se dále dělí do mnoha kategorií.
Původní páry se o snůšku jiker vzorně staraly a logicky svůj potěr dokázaly odchovat takřka bez zásahu chovatele. Toto je již dnes téměř vzácností a tak si musíme uvědomit, že mnoho druhů ryb, někdy již po několika generacích, v zajetí mění své chování. Děje se tak nejen vzhledem k reprodukci.
Ryby, které žijí v podmínkách zcela rozdílných od svého původního prostředí se v drtivé většině bez problémů přizpůsobí, ale je to zkrátka na úkor jejich přirozeného chování. Toto je též věc znalosti etologie a je na každém z nás, zda budeme věnovat tomuto oboru více času a své poznatky nadále zdokonalovat.
Zajímavostí je, že některé druhy ryb se v zajetí postupně přizpůsobují a tak se jejich rozmnožení stává po čase snadnější. Jsou ale určité druhy ryb, které se po svém objevení člověkem v přírodě staly chovatelsky velmi zajímavými a jejich reprodukce v akváriích probíhala bez problémů. Po čase se u nich ale naopak chování pozměnilo natolik, že jejich několikátá generace v zajetí již není schopna reprodukce.
Je to výzva pro chovatele a doklad toho, že je ještě v akvaristice mnoho nepoznaného. Toto je nadále věc studia a nekonečného bádání právě v oboru etologie ryb, kterému právě akvaristika tolik pomáhá.
U skalár jsme svědci toho prvního případu, ale vše je zkrátka za něco. Skaláry, jak je známe z přírody, se po nakladení jiker chovají velmi mateřsky a jikry čistí a ochraňují. Po vykulení a rozplavání plůdku se snaží držet „rodinku“ pohromadě. Zrovna tak se chová i potěr. Doprovází rodiče a snaží se bezprostředně přichytit na jejich těla tak, jak to známe u např. u terčovců. Společně shání první potravu a jsou neustále chráněni svými rodiči.
Pozor ale, to již zdaleka neplatí u dnešní generace skalár odchovávaných v akváriích. Dovolím si jednu myšlenku, která se nabízí. Chovatelé v dobré víře, aby uchránili potěr skalár před ostatními obyvateli akvárií, chovné páry téměř vždy po výtěru, nebo i před ním, izolovali a dodnes izolují. To mohlo též přispět ke ztrátě ochranného pudu u těchto ryb.
Bude v tom více příčin(nepřirozená potrava…), ale ať chceme či ne, akvárium je přece jen umělé prostředí, které velmi vzdáleně napodobuje prostředí přirozené.
Je třeba si tedy uvědomit, že ztráta přirozeného chování mnoha druhů ryb v akváriích je zaviněna nedokonalostí napodobení jejich původního životního prostředí.
(pokračování)
Foto: Fantastický pohyb vodní hladiny.
0 komentářů