Na jedné akvaristické burze, koncem minulého roku, jsem byl náhodným svědkem debaty několika akvaristů, kteří řešili téma pomocného dýchání u ryb. Názorů bylo více a tak mě napadlo, že se v některém článku pokusím o tomto tématu zmínit. Tento námět je poměrně rozsáhlý, ale uvedu alespoň základy.
Ve škole se děti všeobecně učí, že ryby dýchají žábrami. Toto tvrzení jim, až na malou část pokračujících studentů, vydrží až do důchodu. Je to sice pravda, ale zdaleka ne celá!
Mám-li začít od začátku, měl bych vzpomenout odborný termín fylogeneze. Je to termín zjednodušeně přeložitelný jako historický vývoj. Jde o kmenový vývoj určitého druhu či skupiny.
Proč toto slovo zmiňuji? Je to právě proto, že historický-fylogenetický-vývoj určoval právě způsob, jakým si ryby v minulosti i dnes dokáží kyslík pro svůj organismus opatřit.
V různých koutech světa, v různých oblastech se život vyvíjel rozdílně. Mnohdy velmi rozdílně – a tak se i živé organismy vyvíjely odlišně.
Uvedu-li jako základ dýchacího ústrojí u ryb žábry, hned na druhém místě je to povrch těla. To je u většiny rybích druhů společné.
Dalšími pomocnými systémy jsou plicní vaky, labyrint, sliznice v tlamce ryb a vstřebávání kyslíku pomocí silně protkané střevní sliznice cévními vlásečnicemi.
Žábry
Žábry jsou základní dýchací orgán ryb. Jsou umístěny v žaberní dutině, která se nachází po stranách zadní části rybí hlavy. Spočívají na žaberních obloucích a jsou zakryty skřelemi(žaberními víčky). Žaberních oblouků jsou čtyři páry a právě na jejich zadní straně jsou umístěny různé útvary, např. plátky, lístky, řasy, které jsou napojeny na krevní oběh ryb. Voda, kterou ryba nabírá tlamkou, odtéká jednosměrně přes tyto útvary, skrz které se kyslík z vody vstřebává do krve.
Žábry nejsou ale pouze orgán, který slouží rybám k dýchání. Mají ještě více důležitých funkcí.
Žábry ryby využívají k vylučování některých odpadních látek z těla a jsou rybě dobrým indikátorem a regulátorem některých chemických procesů.
Pro úplnost je dobré se zmínit o žaberních tyčinkách. Jsou to útvary, které slouží jako ochrana dýchacích útvarů. Jsou umístěny před nimi, to znamená naopak na přední straně žaberních oblouků. Tyto tyčinky slouží též pro shromažďování drobné potravy, kterou ryba nakonec pozře jako větší, připravené sousto.
Tyčinky jsou u různých druhů rozdílně početné. Dá se všeobecně říci, že u dravců jich je méně.
Rád bych se zmínil, že tyto důležité orgány jsou velmi citlivé a lehce zranitelné. Proto je nutné dát dobrý pozor při dávkování léčiv či jiných chemikálií. Může totiž lehce dojít k jejich popálení či jinému poranění a ryba se velmi rychle udusí.
Proto při otravě ryb v přírodě lze vidět rybí chuděry, jak se již z posledních sil snaží na hladině získat kyslík a beznadějně lapají po vzduchu. To už ale bývá pozdě. Vážné poškození rybích žáber je vzhledem k tomu, že ryba brzy uhyne, již nevratné.
Různé typy a počty uložení žaberních tyčinek a žáber slouží též jako vodítko k bližšímu určování druhů ryb.
Plicní vaky
Tento dýchací orgán ryb existuje zřejmě již od starších prvohor(silur). Plicní vaky vznikly zřejmě jako nezávislý orgán. V pokračujícím vývoji se totiž střídalo suché období s obdobím dešťů a tak tato dvě ústrojí, plicní vaky a žábry, byla nezávisle na sobě využívána.
Plicní vaky jsou dnes již vzácností, protože postupem času, tak jak se z ryb stávaly živočichové trvale obývající vodu, plicní vaky degenerovaly. V dnešní době jsou plicní vaky vyvinuty pouze u několika druhů ryb.
Je zajímavostí, že nedávno znovuobjevená Latimeria chalumnae(latimerie podivná), jediný známý žijící zástupce lalokoploutvých, má plicní vaky také, ale již pouze zakrnělé.
Labyrint
Akvaristé dobře znají tzv. labyrintky, které jsou podle tohoto přídavného dýchacího orgánu pojmenovány.
Labyrint je v podstatě rozšířená dutina prvého žaberního oblouku. Tato dutina je vyplněna jemnými řasami, které jsou protkány prokrvenou sliznicí. Jemné cévní vlásečnice tak mohou vstřebávat atmosférický kyslík.
Do této skupiny ryb patří především zástupci akvaristům dobře známých čeledí -Anabantidae(lezounovití), Belontiidae, Helostomatidae a Osphronemidae.
Sliznice v tlamce
Samo se z názvu nabízí, že opět prokrvenou sliznicí v tlamce se vstřebává atmosférický kyslík.
Střevní sliznice
Je to další možnost, jak si dovedou ryby poradit s deficitem kyslíku. Zkrátka, nestačí-li obsah kyslíku ve vodě, ryba si „lokne“ z hladiny atmosférický vzduch a jednoduše ho polkne. Vzduchová bublina pokračuje celou střevní soustavou, až se dostane do části, kde je střevní sliznice protkána cévními kapilárami. Tam se potom vstřebá vzdušný kyslík do krve prostřednictvím krevního barviva.
Nepotřebný, již zbývající vzduch potom ryba vypustí z těla řitním otvorem zpět do vody.
Tento efekt se dá dobře pozorovat např. u sumců z rodu Hoplosternum.
Jiří Růžička
0 komentářů