Zdravím z krásného září v Lužických horách. Dnes bych rád napsal něco o křivdách a neodpovědných praktikách státního aparátu, přesněji živnostenského úřadu a jeho úřednících v souvislosti s podnikáním v našem oboru. Jde též o to, že každý z těchto pracovníků je mimo odpovědnost, protože, jak oni říkají, jednají na základě předpisů a zákonů. Pro úplnost musím dodat, že vše co najdete na těchto stránkách je z vlastní zkušenosti, nebo z doslechu ověřených zdrojů či kamarádů. Jde tedy o pravdivé informace.

Široká veřejnost dnes již asi ví, že otevřít si prodejnu s akvarijními rybkami není až tak snadné, a protože se ryba řadí mezi obratlovce, patří zacházení s ní pod zákon. Prvotně jde o zákon 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání. Jenže, tento byl už tolikrát novelizován, že to již je v mnoha paragrafech zcela jiné pojednání, než to původní.

Zkrátka, jde zde o to, že krátce po roku 1989 naše republika začala náhle zvířata chránit a orgány k tomu určené začaly jednat. K tomu slouží i pojem „WELFARE“, o kterém si na našich stránkách můžete také přečíst. Nic proti, z mnoha zdrojů jsme neustále informováni o týrání nejrůznějších druhů zvířat a je třeba napsat, že jde o děsivé případy. Ale k tomuto ještě je možné dodat, že slabomyslná hlava bude týrat zvířata dál, ať máme zákony sebelepší. Ale jde také o případy, kdy jsou zvířata, zvláště pak obratlovci, týraná z nevědomosti. A to je onen kámen úrazu.

Jasně tedy, vymyslíme zákon, který určí, kdo vlastně se zvířaty může zacházet, potažmo, kdo je tedy může prodávat a kdo je při tom všem nebude týrat. Ono týrání zvířat má své definice v nejrůznějších podobách či postupech. Jde o to, abychom zcela zbytečně a hlavně z neznalosti nechovali doma kočku a omylem z neznalosti jí každý večer nervali z těla chlupy… Nebo je to snad jinak?

Dobří a zkušení chovatelé však dobře ví, o čem píšu a tak již bez narážek. Otevřít si prodejnu s rybičkami je živnost vázaná a jako taková podléhá schvalovacímu řízení, kdy musíme na živnostenském úřadě prokazovat, že o nich víme něco víc než začátečník, a že je zkrátka při tom prodeji budeme umět odpovědně zabalit do plastového sáčku a zvláště pak poradit zákazníkovi, co s nimi a zda má vůbec připravenou nádrž, atd., atd….

Jinak budeme jednat se zákazníkem mazaným a již v akvaristice protřelým a jinak s rodiči, kteří o chovu ryb nevědí zhola nic a dělají to vše vlastně pro svého desetiletého potomka. To je v pořádku a tak by to také mělo být. Dnes bych ale rád poukázal na jeden velký paradox v onom již mnohokrát novelizovaném zákoně. Jde o ono posuzování odbornosti a způsobilosti k tomuto úkonu na úřadech k tomu určených.

Dnešní titulek je právě o tom, že: Již od mládí jste akvaristé? Provozujete akvaristiku „pouhých“ čtyřicet let a rozmnožili jste více jak dvě stě druhů ryb? Učíte ji? Jste poradcem ve specializovaných firmách zabývajících se prodejem i exportem akvarijních ryb? Prošel jste zahraničním obchodem s akvarijními rybami? Jste soudním znalcem v oboru? Měl jste sám dvanáct let svoji prodejnu a dokonce jste byl za minulého režimu vedoucí chovatelského obchodu, tedy ZVERIMEXU? To vše je ale mimo, povolení o způsobilosti nedostanete! Na živnostenském úřadu Vám řeknou, že jste tuto činnost nikdy neprovozovali!

Možnost druhá

Jste prodavačka v galanterii a o akvaristice jste nikdy nic neslyšela? Vedle v obchodě potřebují ale prodavačku ke zvířátkům a nabízejí o něco více než v ponožkách? Žádný problém, zavoláte do firmy, kterou si vyhledáte na internetu, objednáte si kurz, zaplatíte potřebný obnos a v dobrém případě do tří dnů jste způsobilí! A hotovo, můžete za pult. Tak je to u nás s posuzováním způsobilosti, tak je to s udělováním dobrozdání, že nebudete týrat zvířátka v akváriích. Zdá se to přitažené za vlasy? Nikoliv, to je skutečný případ!

Pan Vilém se jednoduše ptá na to, jak je možné, že mu v obchodu nebyli schopni podat základní informace o kombinaci určitých druhů ryb a obrátil se tedy na nás. On sám je informován a diví se, že i přes tato pravidla nelze přijít v obchodu k odpovědi. To, co jsem výše popsal je skutečnost a tak si udělejte obrázek sami. Ne všude se tak děje a ne všude jsou neinformovaní prodavači. To je nutné říci na obhajobu těch, kteří tuto práci nemají jako pouhé výdělečné zaměstnání, ale věnují se mu skutečně se vším všudy. Ale k tomuto musím ještě jednu poznámku připojit. Je skutečností, že platy v těchto obchodech jsou na poměrně nízké úrovni a tak si myslím, že to též koresponduje se slabou úrovní odbornosti…

Nikoliv zákony, ale výchova lidí již od útlého věku v rodinách by měla jít příkladem a později by ty příklady měly vidět naše děti též v široké společenské debatě. No, posuďte sami, zda se tak děje… A ještě něco, už jste si přečetli onen zákon 246/1992 Sb. a jeho novelizace?

Jiří Růžička